Konec vrchnostenské správy

Zástavní držitelé porušovali udělená městská privilegia a při každém vystřídání ukládali na obyvatele berně, aby tak dostali peníze za koupi zpět. Příbramští radní a starší horního bratrstva si proto opakovaně stěžovali královské komoře (vládě) i králi na své držitele. Roku 1555 vyhověl arcikníže Ferdinand stížnostem a pozval držitele města a panství bratry Jiřího a Albrechta z Gutštejna na pražský hrad a udělil jim domluvu, oni ovšem bez skrupulí pokračovali ve svém režijním hospodaření dále, na úkor obyvatel města.

Roku 1558 město s horním bratrstvem podalo žádost o potvrzení privilegií s požadavkem o navrácení trasy Zlaté stezky skrze město, neboť formani-vozkové jej již celé století svévolně míjejí, přestože od nepaměti jezdili přes něj. Poprvé k žádosti připojili prosbu o nadání svobodami jiných horních měst a osvobození odposudného. Prozíravější členové české královské komory a nejvyšší mincmistr již dávno věděli, že zastavování panství království škodí. Posledním zástavním držitelem Příbramského panství byl Ladislav ze Šternberka a na Zelené Hoře, jenž jej koupil od Guttenštejnů v roce 1564. Ladislav zemřel v roce 1566, dědici panství se stali nezletilí synové a jejich poručnicí vdova Kateřina, rozená z Lokšan. Správcem panství byl purkrabí Jan Skalický ze Skalice, který na příkazy Kateřiny utužoval poddanství Příbramanů, nehledě na privilegia.

Město opakovalo svou prosbu o nadání svobodami horního města a slibovalo, že místo berní a posudného, které by mu byly odpuštěny, nakládalo by na hory. Král Maxmilián odpověděl listinou z 27. února 1570, ve které potvrdil Příbrami její dosavadní privilegia a pohrozil císařským hněvem každému, kdo by je porušoval. Navíc vyzval Kateřinu Šternberkovou z Lokšan k dobrovolnému postoupení statku-panství české královské komoře; narazil však na její houževnatý odpor; po vleklých jednáních a marných pokusech o smír dohodou, byla Kateřina obeslána před komorní soud.

Na další stížnosti příbramských konšelů císař Maxmilián II. dne 24. května 1574 vypověděl Kateřinu Šternberkovou z Lokšan do Tyrolského Insbrucku, ke své bývalé chráněnkyni na Březnici Filipině Welserové, manželce arciknížete Ferdinanda (kde roku 1580 zemřela). Konečně soudním výnosem začátkem roku 1576 bylo panství Kateřině odňato bez náhrady. Příbrami ovšem z hradu dál vládl ve jménu dětí Ladislava Šternberka purkrabí Jan Skalický ze Skalice.

Po změně na trůnu putovalo opět z Příbrami na pražský hrad poselstvo s již dříve koncipovanou žádostí o potvrzení privilegií, prosbou nadání svobodného královského horního města a stížností na držitelskou správu. Přitom mírně pohrozilo, že pro nemajetnost přestane nakládat na hory. Vidina možnosti ražby nových stříbrných-peněz, kterých se nedostávalo, vedla k rychlé reakci císaře a krále Rudolfa II. Dne 20. listopadu 1579 vydal listinu potvrzující stará privilegia a udělující nová se statutem svobodného královského města spravovaného nejvyšším královským mincmistrem. Tím byla splněna dávná toužebná přání Příbramských.

Téhož roku 1579 císař a král Rudolf II. obnovil stará privilegia královského horního města Knínu a přispěl mu na dolování 1000 kop míšenských. Hrad ve své gotické podobě sloužil správcům zástavních držitelů až do zrušení držitelské správy v listopadu roku 1579, kdy příbramský hrad opustil Jan Skalický, pak byl obyvateli města vydrancován a zapálen. Bez rizika postihu je mnoho hrdinů.