Příbramský hrad - zámeček čp. 106.

Pro Příbram, to je místo s vojenskou posádkou chránící hornický region a etapové stanoviště na Zlaté stezce, bylo vybráno místo na ostrohu nad soutokem potoka Lušťov s Příbramským potokem, obklopené bažinami. Na nejvyšším místě ostrohu bylo postavené malé hradiště s dřevěnými stavbami ohrazené valy s palisádovou hradbou.

Stalo se to nejpozději s příchodem prvních slovanských kmenů do příbramského regionu, ale pravděpodobně již mnohem dříve, připomeňme si velké centrální hradiště na Plešivci. Příbramsko osídlila již bronzová kultura knovízská na přelomu 1. a 2. tisíciletí před naším letopočtem.

Název města je ovšem slovanský, označuje místo s při-braným lidem, (s pozdější změnou souhlásky n v m), stejně jako u ostatních třech Příbramí. Všechny 4 Příbrami byly založeny či obnoveny příchozím slovanským lidem na hlavních zemských stezkách v místech jejich křížení. Správou Příbrami byl pověřen rod Hoznatů, který měl za úkol ochranu přemyslovského knížectví od Zlaté stezky na prachaticku po karlovarsko, to je obranu hranice a ochranu karavan na zemských stezkách.

Busta arcibiskupa Arnošta z Pardubic z triforia chrámu sv. Víta v Praze a jeho pečeť. Po převedení Příbrami do biskupského majetku koupí a vybudování rozsáhlého příbramského panství, přestal vyhovovat dřevěný příbramský hrad jak bezpečnostně, tak reprezentačně. Pražský biskup Páter Arnošt (Ernest) z Pardubic hrad přestavěl na pevnou gotickou kamennou budovu, vzorem mu byl současně budovaný Karlův Týn, snad i stavbyvedoucí byl z tohoto hradu.

Hlavní budovou příbramského hradu - tvrze je podsklepená dvouposchoďová kvádrová palácová věž, připomínající hlavní karlštejnskou věž. Výstavba věžového hradního paláce byla nákladově několikanásobnější nežli výstavba útočištní věže, ale zato umožňovala náročnější dispoziční řešení s většími sálovými prostory. Arnošt se inspiroval přestavbou starého rodového sídla svého předchůdce biskupa Jana z Dražic v Litovicích u Prahy, jejíž stavbu zahájil v roce 1329. Stavební huť, provádějící výstavbu v Litovicích, stavěla současně hrad v Dražicích na Mladoboleslavsku a byla řízena i školena francouzskými mistry.

Stavba v Příbrami byla zahájena v roce 1343 a dokončena bez opevnění v roce 1364. Paláce se podobají jako vejce vejci a staly se vzorem pro palácovou gotickou výstavbu. Půdorysný rozměr litovického hradu je 11 x 22,75 m a příbramského hradu je 11,75 x 22,20 m, oba mají dvoudílnou dispozici. Sklepy byly vylámány ve skále hornickým způsobem, je v nich vyhloubena studna. Obvodové zdi věže jsou v přízemí 180 cm, v 1. patře 150 cm a 2. patře 135 cm silné. Původní gotická příčka má šířku v přízemí 150cm, 1. patře 120 cm a v 2. patře 90 cm. Zdi jsou postavené z místního kamene, pravděpodobně z hlušinových odvalů z hornické činnosti (pískovce, slepence a břidlice) jako levný stavební materiál s minimální dopravní vzdáleností.

Stropy byly dřevěné, trámové konstrukce, odlišné dispoziční výšky než dnešní barokní. Tím i okenní otvory měly jiné dispozice a jinou velikost, v přízemí z obranných důvodů velmi malá, dnes je ponecháno odkrytých několik dochovaných kamenných ostění oken, při změně omítek na celém komplexu zámečku. V patrech byla gotická okna hrotitá, jak lze vidět na dochovaných ostění na jiných hradech - tvrzích. Palác byl zakončen trojúhelníkovými štíty a zakryt sedlovou střechou, stejně jako na Karlštejně, před Mockerovou přestavbou (architekt Josef Mocker *1835, +1899). V tloušťce východní zdi je situovaná domácí kaple uzavřená trojbokým arkýřem z oktaedru, krytá výsekem jehlanové stříšky, stejně jako presbyterium kostela sv. Jakuba Staršího a podepřeném mohutnou stupňovitou kvádrovou konzolou.