Do kompetence příbramské školského církevního dohledu, kromě březohorské školy, patřila i škola v Dubně. Dubno stejně jako Milín byly městyse - městečka, tím že zůstaly na Zlaté stezce i po její posunutí mimo Příbram. Škola v Dubně bylo staré stavení nevyhovující co do počtu žáků ani pro výuku a ubytování učitele.

Městský magistrát rozhodl postavit v Dubně školní budovu. Na výstavbě se podílely i přiškolené obce Dubenec Bytíz, Nová Hospoda. Celkový náklad na stavbu byl 6.700 zlatých r. č., provedl jí příbramský stavitel František Stibor v létech 1863 - 1865. Posvěcení nové školní budovy se konalo 5. listopadu 1865, světitel byl školdozorce příbramský vikář Páter Josef Votýpka. Po mši v kostele sv. Jakuba Staršího se duchovenstvo, magistrát a význačné osobnosti přemístili kočáry do Dubna. O 4 hodině odpolední vyšel ze staré školy průvod k soše sv. Panny Marie, kde byly modleny litanie ku Všem svatým (1. 11. význačný křesťanský svátek). Odtud se šlo k nové škole. Po vykropení tříd a obydlí učitele svěcenou vodou měl světitel promluvu ke školní mládeži i obecenstvu o potřebě vzdělání a povinnosti školní docházky. Ačkoli počasí při slavnosti svěcení bylo deštivé a cesty blátivé, slavnosti se zúčastnilo velké množství občanstva nejen z Dubna, ale i širokého okolí.

Povinnou docházku do dubenské, březohorské i příbramské školy Páter Prokop Ondrák připomínal každoročně z kazatelny a nabádal rodiče,aby nenechávali děti v době vyučování pást domácí zvířata či je nechat potulovat žebrotou.
Školní vyučování probíhalo každý všední den, to je šestkrát v týdnu, ale ani v neděli nezůstávala škola prázdná, v hlavní škole, mezi bohoslužbami o osmé a jedenácté byly povinné opakovací hodiny a křesťanské cvičení pro mládež, která již pracovala od 12 či13 let do 15 let, po skončení školní docházky.

Od 1. října 1854 byla v Příbrami otevřena zvláštní nedělní Průmyslová škola byla určena pro učně a tovaryše, dalo se do ní zapsati devadesát jinochů, avšak podle zápisu ve farní knize ze 4. března 1855 je stížnost: "Již po nějaký čas znamenati jest, kterak návštěva opakovací hodiny a zvláště průmyslové školy nedělního času náramně ochabuje, ačkoliv se učitelstvo všemožně snaží kreslení a jiné základy průmyslového umění jasným, snadným a příjemným způsobem jinochům vštípiti…. navštěvuje jich nyní sotva třicet…". Docházku do průmyslové školy pomáhal zajišťovat i c. k. horní úřad.

Přes menší zájem byla tato škola rozšířena od roku 1860 (povoleno pražskou konsistoří v roce 1862) na zvláštní Hospodářskou-průmyslní školu s vyučováním každou neděli a svátek. Vyučování bylo bezplatné pro zemědělské, řemeslnické a hornicko-hutnické "učně" i tovaryše.

Postupem doby se z těchto nedělních škol vyvinulo řádné učňovské školství, aby neděle jak pro žáky tak pro učitele byly volné. Až v šedesátých létech 20. století se dočkalo, po hornictví a průmyslu i školství první volné soboty v každém měsíci.

Pro doplnění pohledu na příbramské školství uvádím, že v roce 1849 bylo do Příbrami umístěno hornické učeliště, ze kterého se vyvinula Vysoká škola báňská, které bylo umístěno do acibiskupského zámečku. V roce 1851 na základě výnosu ministerstva orby (zemědělství, pod které tehdy hornictví a hutnictví patřilo) z 10. července téhož roku byla v Příbrami zřízena horní škola pro důlní dozorce (mistry). Vyučování bylo zahájeno 1. listopadu 1851.

Na vyšších školách bylo vyučování v německém jazyce, na Vysoké škole báňské v Příbrami až do převratu v roce 1918, ač většina studentů byla slovanských národností. Tak daleko do budoucnosti zasáhlo, pro nás nepříznivě, jedno ustanovení tereziánsko-josefinského školního řádu z roku 1774.

Učitelé pro všechny školy byli povinni před nástupem do svého "úřadu" skládati v kostele přísahu, po které následovalo požehnání.

Po školské reformě v roce 1871 následovalo převedení školské správy a dohledu církevního na civilní, v následujícím roce 1872. Před volbou první školní rady bylo ovšem slavnostně v kostele zpíváno "Veni Sankte" a sloužena mše svatá. Jednou z velkých starostí školské rady bylo obstarávání paliva do škol pro zimní období.

Práce učitelstva a katechetů byla velmi oceňována a jejich zásluhy o školu a vzdělání dětí veřejně zdůrazňovány. Za každého učitele po jeho úmrtí bylo v kostele slaveno requiem. Mnozí byli vyznamenáni křížem rytířského řádu Františka Josefa I. Stálý mír nastane až ocenění učitelů a lékařů i jejich platy bude vyšší nežli vojáků a policistů. Stejná výchova dětí v rodině a škole vytvoří humánnější společnost.

Zřizování dalších škol a zvyšování počtu žáků vyvolalo potřebu výstavby nových školních budov, ovšem pro ně jako občanské stavby začal návrat k renesančnímu slohu, pro církevní stavby ještě dále k románskému slohu.