Západní strana Rynku, dům čp. 2, 3, 4 a 5. Severní část západní strany obestavění Rynku byla posunuta více k západu a zástavová linie zůstala stejná doposud. Důvod byl obranný, vyústění Dušnické ulice do Rynku směřovalo přímo do zdi následujícího domu (v 17.století Vokačovských), nutilo při vjezdu stočit se bokem a stát se zranitelnějším pro střelbu z tohoto domu. Stejným způsobem měl být chráněn i zátaras - barikáda zřizovaná při obraně města mezi domem - později č. 4 a protějším domem.

Protější stranu této zástavby tvořily objekty patřící do Rynku, ale byly již pevnou zástavbou části jeho plochy. Byly to jatky - šlachtata s přilehlými masnými krámy, hospoda a škola. K tomu připojena ohrada pro zvířata zakoupená řezníky k porážce, hromady hnoje a hrazdy pro rozvěšené kůže ze stažených zvířat. Již v době gotické bylo nařízeno, že z hygienických důvodů se nesmí provádět výsek masa a jeho prodej na trhu se špalkem pod šitým nebem, ale ve stínu a chládku pod střechou v uzavřených řeznických kotcích - krámech. Řeznické kotce byla delší budova se sedlovou střechou a chodbou uprostřed, rozdělená nízkými příčkami, v podobě loží, tak aby na všechny řezníky a jejich rozvěšené maso bylo vidět. Nezachycená krev z porážených zvířat, močůvka a deštěm splachované výkaly stékaly vyježděnou Dušnickou (Plzeňskou) ulicí skrz bránu k rybníku. Celý tento obvod byl rájem krys i myší domácích, jejich honění bylo zábavou školních dítek. Za jatkama směrem k děkanství byl trvale kompost, na který se snášely a svážely odpadky z celého Rynku, ten se vyvážel na jaře a na podzim na pole, až do roku 1727, kdy magistrát nařídil, aby hnoje aspoň měsíčně byly z Rynku odstraněny.

Pokrok v hygieně se v baroku nedal zastavit a tak téměř po sto létech od tohoto nařízení, přesně po 87 létech, nechal řezník a primas města postavit v roce 1814 nové masné kotce a za nimi šlachtata na západní straně Rynku. Odpady stékaly po západním svahu příbramského ostrohu přímo do rybníku Hořejší Obory, zřejmě účelně pro výživu kaprů. Byla to podélná kamenná stavba na hliněnou maltu se sedlovou střechou, s menšími polovalbami, směrovaná štítem do Rynku. Ten měl v přízemí dvě velká zamřížovaná okna. Vchod měly ze soudky mezi nimi a hospodou U Bílé růže, která patřila hostinskému, řezníkovi a primasovi města Vácslavovi Šturcíři. Uvnitř bylo třináct kotců, dva provozoval sám Šturcíř, ostatní platili nájem 1 kámen loje (přes 10 kg) ročně, ten byl používán pro osvětlení Rynku i ulic a pro havíře.
Masné kotce - krámy spojené s porážkou zvířat vydržely na tomto místě jen 28 let, roku 1842 nařídil Krajský úřad, aby šlachtata - jatky byly přestěhovány k tekoucí vodě. Magistrát rozhodl je přemístit k lávce a brodu přes potok u Prokopské cesty, tam ještě lépe prospívaly kaprům v rybníce.
V nové době byly oddělá jatka a přestěhována za Podskalí k potoku u Dušnické cesty. Koryto potoka v délce několika set metrů pod jatkama bylo bílé od tuků, ale plné nitěnek a malých rybiček, které uživily i rodinu ledňáčka hnízdícího v meandru břehu.

Dům čp. 2 - byla barokní chalupa postavená v 17. století na místo vypálené dřevěné stavby. Byla v ní zřízena hospoda, která dostala název U Bílé růže. Na jižní straně byl vjezd s vraty do Mitrovického paláce, na severní straně byla soudka s vjezdem do vlastního dvora a k jatkům. Přízemní stavba měla polovalbovou střechu krytou došky (slaměnými výchy vázanými na latě tesaři). V nezměněné podobě až na krytinu vydržela do roku 1928 kdy se zástavbou soudky byla přestavěna na současnou dvoupatrovou budovu. Název U Bílé růže jí zůstal a návrh na domovní znamení bílou růži nakreslil grafik a malíř Karel Hojden, jako vyrovnání účtu za útratu. Z hospody na hotel jí nechal přestavět p. Smetana roku 1928. V roce 1950 se změnila na jídelnu Jáchymovských dolů a po výstavbě budovy řiditelství Uranových dolů s jídelnou, na Státní notářství. V obchodě dnešního zlatnictví bývalo řeznictví pana Šlégra.

Dům čp. 3 - byly masné krámy o kterých jsem se zmínil výše. Po jejich zbourání spolu s vedlejším domem a na obou parcelách výstavbě dvouposchoďového hotelu byla Plzeňská ulice přečíslována, hotel dostal čp. 3, dnes pasáž Horymír.

Dům čp. 4 - byl již při barokní přestavbě rozšířen o vjezd do dvora zaklenutím na průjezd a dispozice otočena o 90 st. S podélnou osou souběžnou s ulicí. Tato změna byla inspirována zřejmě dispozicí budovy čp. 1, to na povídá, že byla postavena na konci 17. století, po roce 1666. To ještě měla volné štítové zdi. Střechu měla polovalbovou, jako ostatní domy, už od doby gotické, byla to úspora štítového zdiva s plným využitím širokého půdního prostoru. Pro větrání a osvětlení půdy byly ve střeše malé vikýře. Do Rynku v přízemí byly tři krámy, bez oken pouze s prosklenými dveřmi a uzavíracími dveřejemi. Ve dvoře měl dílnu ještě řemeslník s firemní tabulí nad průjezdem. V první polovině 19. století provozoval v domě mydlářství pan Landsinger,vyráběl mazlavá mýdla na palubové podlahy i na nádobí.
V roce 1823 13. ledna se v tomto domě v rodině Josefa Koláře narodila dvojčata z nichž Marie je matkou básníka Jaroslava Vrchlického.Ten si své jméno počeštil z Emila Frýdy na vzrůstem - jarostí proslavený a příjmení podle řeky protékající Kutnou Horou, na skále koryta řeky má vytesaný reliéf. Vrchlický také navštěvoval Příbram.

Dům čp. 5 (po přečíslování čp. 4).V moderní době byl dům zvednut o patro, patřil panu Biedermannovi, ten měl za manželku Hedviku, dceru pekaře pana Káše z Pražské ulice čp. 140 a poslední majitel, před zbouráním byl drogista Karel Štěpán. Dnes na jeho místě stojí budova České pojišťovny.