Západní strana Rynku, dům čp. 156.
V roce 1719 se Lorenco Fiorone rozhodl přestěhovat na protější východní stranu Rynku a koupil rohový dům u hřbitova, ten ovšem přestavěl pro potřebu svého koloniálního obchodu.
Dům čp. 156 v roce 1739 vlastnil příbramský měšťan a radní František Xaver Wieser, od něhož jej kupuje 6. září toho roku Jakub Ferdinand Procházka, březnický lékárník pocházející z Rokycan s manželkou Marií Annou, který už rok je měštěnínem příbramským od 5. září 1738. Cena domu byla 1500 fr.r., úrok na nedoplatek 1100 fr. r. byl 6%. V domě čp. 156 zařídil v první koncesovanou lékárnu v Příbrami. V dolní jižní polovině domu byl šenk a v horní polovině apatyka - lékárna. Jakub F. Procházka i italští odborníci viděli rozvoj a stabilitu města Příbrami a proto se zde zabydleli.

Jakub Procházka zveleboval nejen lékárnu, ale i zemědělství přináležící k domu, přikupoval pole i louky a tak když dům 30. dubna 1768 prodává primátorovi města Josefu Karlu Tippnerovi je cena 6000 zl. r. Vyplaceno bylo 1500 zl. r., na nedoplatek byl úrok 4%. J. K. Tippner zemřel 13. 2. 1772, Vdova po něm Johana rozená Breinlová o tři roky později 25. února 1775 prodává dům, (ten dostal při číslování čp. 7) s lékárnou, zadní chalupou, stodolou, haltýřem, grunty a příslušenstvím za 5000 zlatých rýnských Leopoldu Fischemu. Vyplaceno bylo 3285 zl. r. na zbytek 1715 zl. r. byl úrok 4%.

Leopold Fische rozhodl se svůj dům s apatykou prodat po šesti létech, stalo se tak 21.června 1781 ( na den slunovratu ) kdy byla ujednána smlouva trhová dobrovolná a nezměnitelná s kupujícím panem Matějem Černým. Na ujednanou cenu 2900 florentských rejnských bylo složeno 1500 fl. r., na zbytek 1400 fl. r. úrok 4%. Leopold Fische předal nemovitost novému vlastníku, včetně šenku až na apatyku, byt a jednu louku u Jechova mlýna. Byt a apatyku měl vystěhovat na sv. Havla tj. 16. října. Zdá se, že zůstal v domě jako nájemce až následoval příkladu Itala z Milána Lorence Fioroneho a přestěhoval se do jeho přestavěného domu na protější straně Rynku, který koupil v dražbě od jeho dědiců 11. října 1792. Říkalo se mu U Bílého lva, snad proto, že prodával datle, fíky, kávu, čaj a koření z Afriky a jižní Asie, kde lvi žili a bílého lva měl na reklamě, než aby měl vyvěšen zemský znak. Při prvním číslování dostal čp. 73. V domě U Bílého lva byly dva kupecké klenuté sály v přízemí a skladovací místnosti, to poskytovalo prostor stále se rozvíjející apatyce.

Matěj Černý rozšířil šenk a z dvoujdomu vybudoval zájezdní hostinec, ten měla rodina Černých v majetku až do roku 1922. Posledním majitelem z jeho rodiny byl Filip Černý po jehož smrti dům koupil Okresní výbor a postavil na jeho místě okresní dům ve slohu české novorenesance. Za 2. světové války v něm sídlil celní úřad. Později OV KSČ a nyní knihovna Jana Drdy. V některých místnostech se zachoval původní interiér, což by bylo vhodné statutárně ošetřit, aby byl zachován.