Jihozápadní roh trhové plochy byl a dodnes je nejnižším místem Rynku. Denundace terénu vytvořila strž na jižním svahu ostrohu téměř úhlopříčně protínající prostor Rynku. V případě přívalových dešťů nebo prudkého tání sněhu korytem strže protékal dosti vydatný potok, který končil v bažinách. Bažinatou nivu pod jižním svahem města tvořil soutok dnešního Příbramského potoka a potoka Lušťov či Lušťovky. Koryto potůčku nebylo nikdy zastavěno. Na levém břehu údolíčka na zbytcích staré zástavby byla postavena význačná barokní budova pevnostního typu, zřejmě původně šlechtické sídlo, sloužící později jako sídlo rychtáře a magistrátu města - "Stará rychta".

Na pravém břehu údolíčka byla postavena na tehdejší dobu rovněž význačná kamenná barokní budova s velkou parcelou, pravděpodobně rovněž šlechtické sídlo. Obě budovy tak tvořily opevnění bránící přístupu korytem do Rynku. Koryto bylo pod budovami přehrazeno hradbou s průchodem pro vodu a nad budovami byla lávka pro pěší.
Obytná budova byla ještě v baroku rozšířena a zvednuta o patro.

Při číslování domů v roce 1771 budova dostala číslo popisné v I. čtvrti 151. V 19. stolení jej koupila židovská rodina Maxe Kohna a vybudovala v něm palírnu likérů a moštárnu, ve sklepích sklad vín, v přízemí do náměstí Rynku byla prodejna teplých a studených nápojů s barovým pultem. Při arizaci (1939) provozovnu převzala rodina Synků. Vjezd do hospodářského zázemí byl bránou v úplném rohu Rynku mezi budovou 151 a 152, později přestavěnou na Grandhotel Maxe Buchara.
Ačkoli budova byla památkově označena, byla asanována stejně jako protější budovy.
Půdorys s vjezdem do dvora byl zachován i v novodobé zástavbě, jen obchod je situován místo do Rynku do ulice.