Opustíme události druhé 30. leté války 1914 - 1945 (ještě se k nim příležitostně vrátíme) a podíváme se na nejstarší dějiny Příbramska. Knovízská kultura šířící se proti proudu vodotečí objevila Příbramsko jako zdroj zlata. Rýžovali jej téměř na všech potocích. Vyspělá keltská kultura převzala zlatá rýžoviště a přidala naleziště dalších kovů, zvláště ceněného železa, nezbytného pro "moderní válčení". Všechny místní znalosti převzali Slované, přicházející na konci 5. století. Kromě bohatství kraje převzali i staré kupecké stezky. Hlavní zemská stezka vedla z jihu na sever, dopravovala se po ní sůl. Solení a sušení potravin byl nejstarší způsob jejich uchování na delší dobu. Uchované potraviny v době nedostatku měly cenu života a ten se vyvažoval na vahách zlatem, proto se Solné stezce říkalo též Zlatá stezka.

České země (dříve celá Evropa) byly z 80 % zalesněné pralesy, proto stezky vedly od města k vesnici a od vesnice k vesnici, končily opět ve městě. V městě to znamená na trhovém místě - miestě, což bylo v chráněném hradišti. Sůl dobývali na salinách ze Středozemního moře salivarové a v povodí Dunaje ze solných slojí, vyzvednutých alpínským vrásněním, horníci. Pro skladování soli byla vybrána opevněná místa, na naší stezce to byl Pasov na jižní straně Šumavy a Prachatice na severní straně Šumavy. Kromě dalších míst to byla překladiště začínající na "P" - Protivín, Písek, Příbram a Praha. Prachatičtí na průchodu Zlaté stezky velice vydělávali a okolo trhového místa - náměstí postavili výstavné domy. Vzhledem k novodobému odklonu obchodní cesty zůstalo "staré město" poměrně zachováno. Již před 15 lety se prachatičtí rozhodli připomínat si slavnostní éru Zlaté stezky v období letního slunovratu a spolu s partnerskými městy pořádat festival lidové zábavy.