V sobotu 14. května proběhla rekonstrukce poslední bitvy 2. světové války v Evropě. Každoročně přátelé vojenské historie pořádají tuto rekonstrukci bitvy u osady Slivice, která je součástí města Milína, v uniformách sovětské, americké i německé armády, na připomenutí památky posledních padlých ve strašné válce. Bitva začala dva a půl dne po podepsání bezpodmínečné kapitulace německých vojsk v Berlíně a skončila tři a půl dne po tomto termínu. Proč bitva vznikla? Německé jednotky, zvláště SS od Prahy a vojenského cvičiště u Benešova, se snažily přesunout do amerického zajetí. Převzetí do zajetí ve sběrném táboře u Horažďovic měli Němci přislíbené na jednáních s americkým průzkumem v lázních Velichovky a 9. 5. v Kamýku nad Vltavou. Problém byl v tom, že žádné město Praha, Příbram, Březnice, Rožmitál nechtělo připustit průjezd plně vyzbrojených jednotek SS. Všude se stavěly barikády a hájili je příslušníci Revolučních gard. Vydatně jim v tom pomáhali příslušníci Ruské osvobozenecké armády. Němci si chtěli vybojovat průchod zbraněmi.

Další problém byl v průjezdnosti silnic. Nebyly obchvaty. Soustředění vojsk SS ve východních Čechách a na Benešovsku bylo přibližně dvacetitisícové. Vozidlům často docházely pohonné hmoty a odstraňování vozidel ze silnice zpomalovalo posun kolon. Navíc všechny silnice vedoucí na JZ, zvláště Strakonická 4/I., byly od konce dubna přeplněny prchajícími "národními hosty" s vozy taženými koňmi a s přivázaným hovězím dobytkem, prchajícími před frontou ze Sovětského svazu, kam měli němečtí kolonisté přidělenou půdu sovchozů a kolchozů i s čeládkou. Několik dní se zastavila velká kolona těchto uprchlíků v Milíně. Jejich vozy stály od hřbitova přes celý Milín. Kolony byly vyhledávaným cílem hloubkových anglo-amerických kletců. V neděli 29. dubna 1945 při náletu na milínské nádraží s cisternovým vlakem došlo ke objevení dlouhé kolony. Ta byla zničena v celodenních asi pětivlnných náletech střelbou a bombardováním. Ovšem i s následky na silnicích a domech Milína, zasažena byla i věž kostela sv. Václava. To mělo též vliv na zpomalení přesunu německých vojenských i civilních kolon. Navíc se k přesunutým jednotkám americké armády dostal rozkaz nepřijímat německé zajatce a ty, kteří přešli linii po 0:01 hod. 9.5. 1945, vrátit zpět Sovětům. 10. 5. a 11. 5. se státní silnice č. 4 mezi Milínem, Pískem a Strakonicemi stala neprůjezdnou. Uvízlo na ní asi šestiticícové uskupení zbraní SS pod vedením generála Karla von Pucklera. Ten odmítal složit zbraně a chtěl se vzdát jen do amerického zajetí. Generál K. Puckler nařídil zadním vojům zaujmout u Slivice obranná postavení. Vojáci vyhrožovali obyvatelům Milína, že jakékoli nepřátelství pomstí vypálením a destrukcí městečka.

Na obklíčení tohoto uskupení se podílely jednotky 1. 2. a 4. Ukrajinského frontu, které se zúčastnily bitvy u Slivice. U památníku ukončení války jsou znázorněny třemi žulovými klíny. Rozhodující vliv na výsledek bitvy měl dělostřelecký přepad, za účasti kaťuší, umístěných od Svaté Hory k Hájům, na obranná postavení SS u Slivice. V noci v 1:30 podepsal generál K. Puckler kapitulaci v Čimelicích. Převzali ji gardový generál Sergej Serjogin, velitel 104. gardové střelecké divize a za Američany náčelník štábu 4. tankové divize XII. Sboru plukovník Allison. Ještě 12. 5. 1945 však sovětské jednotky likvidovaly skupiny SS skrývající se v lesích.