Přeskočme dvě století a podívejme se na události první poloviny 20. století. Činím tak proto, že nechci pominout 60. výročí ukončení hrůzné 2. světové války. Letos 27. ledna uplynulo 60 roků od dobytí území, na kterém byly vybudovány rozsáhlé likvidační koncentrační tábory u městečka Auschwitz, jak jej přejmenovala německá okupační správa v roce 1939 po připojení dvou třetin polského území v Velkoněmecké Říši, z původního názvu Oswiecim (česky Osvětim). Sovětská Rudá armáda osvobodila necelých 3 000 vězňů, které táborové vedení nestačilo otrávit plynem cyklon B, určeným původně na deratizaci hmyzu, a spálit.V Osvětimi byly vybudovány sesterské koncentrační tábory, protože Osvětim byl dopravně nejblíže. Celý areál měl 40 km čtverečních a bylo v něm osvobozeno na 7 000 vězňů. Vězně schopné práce již nevraždili, byť to byli židé, ale nejprve vlaky po rozbití kolejí pěšky transportovali do továren v zázemí říše. V ekonomických rozpočtech se kalkulovalo již nejen s roky, ale s měsíci práce levné pracovní síly pro říše.

Na čtyřetážních dřevěných pryčnách v řadách dřevěných baráků spali i příbramští občané, kromě těch, které uznal Mengele jako absolutně práce neschopné a nenaplnil kapacity plynových komor na 24 hodin. Z rozlohy bývalého příbramského okresu bylo odvezeno ke konečnému řešení - "Endlosung" - přibližně 500 obyvatel židovského původu do východních hranic a ghett. Lidé v táborech a ghettech umírali hladem, na prochlazení a s ním spojené banální nemoci. Pud sebezáchovy vedl ke krádežím oblečení a misek. I místo na spaní si musel každý hájit.

Tam, kde nestačili mrtvé spalovat v pecích, je zahrabávali do velkých jam. Fotografie zachycuje MUDr. Kleina uprostřed svých obětí otrávených fenolem v likvidačním táboře "Lager Belsen" - polsky Belzec (Belžec). Myšlenka vytvořit "ráj na zemi" pro některé a jejich pomocníky na úkor druhých vedla až k tomuto konečnému řešení.

(Pokračování příště)