V nestarších dobách se maso prodávalo na náměstí Rynku, někdy jen chabě chráněné před slunečním zářením chatrnou plachtou. Zvířata byla přiváděna na místo vyhrazené na Rynku, zde byla poražena, stažena , rozporcována a prodána. Dodnes se tak prodávají ryby v prosinci. Později byly na Rynku postaveny nejprve dřevěné, později kamenné masné krámy, které stály mezi kostelem a dnešní budovou u Bílé Růže. Za masnými krámy byla ohrada pro zvířata a porážka s lešením na stahování zvířat. Močůvka a krev stékaly při dešti do Dušnické, nynější Plzeňské ulice.

Tento stav vydržel několik století a až moderní doba přestěhovala masné krámy o několik desítek metrů na svah k Oboře. Náměstí se u krámů asi o 1 m násypem vyrovnalo. Za krámy byla opět jatka a ohrada pro porážková zvířata. Na tomto místě však masné krámy vydržely jen do roku 1884, pak se jejich provoz rozdělil, jatka se přestěhovala k Příbramskému potoku na Ryneček, přibližně na místo dnešní prodejny potravin. Řezníci se rozdělili do ulic po již rozlehlém městě. Jatka se ovšem dále stěhovala, na začátku 20. století už byla na severním okraji města, pět těsně u potoka a na konci Podskalí, u staré cesty do Trhových Dušník. Ale i tady zůstala jen krátkou dobu a znovu se stěhovala do velkého objektu u nové silnici do Trhových Dušník - dnešního Masokombinátu.

430 let uplynulo od ustavení řeznického cechu v Příbrami. V roce 1574 se příbramští řezníci spojili do prvního řemeslnického cechu a jako nejbohatší cech si nechali v pražské knihařské dílně vyhotovit zpěvník - Graduál (1584), bohatě ilustrovaný, s nejstarším dochovaným barevným vyobrazením městského znaku - erbu a cechovního znaku.