Neslyšitelné zvuky
Jsou lidé, kteří neslyší takové pronikavé zvuky, jako je cvrkot cvrčka nebo pištění netopýra. Nejsou hluší a jejich zvukové orgány jsou docela v pořádku, a přece velmi vysoké tóny neslyší. Už John Tyndall tvrdil, že někteří lidé neslyší ani čimčarování vrabců.
Naše ucho nevnímá ani zdaleka všechny kmity, které k němu doléhají. Když těleso vykonává za vteřinu méně než 16 kmitů, žádný zvuk neslyšíme; stejně tak neslyšíme více než 15 – 22 tisíc kmitů za vteřinu. Horní hranice vnímání tónů se u různých lidí liší; u starých lidí klesá až na 6 tisíc kmitů za vteřinu. Tím si také vysvětlíme, že někdo jasně slyší pronikavý vysoký tón, který pro jiného člověka jako by vůbec neexistoval.
Některý hmyz (například komár nebo cvrček) vydává tóny o 20 000 kmitů za vteřinu. Někteří lidé tyto tóny slyší, jiní nikoli. Takoví lidé hluší k vysokým tónům vychutnávají naprosté ticho tam, kde jiní slyší úplný chaos pronikavých zvuků. Tyndall vypráví o takovém případu, který zažil ve Švýcarsku na procházce se svým přítelem: “Louky po obou stranách cesty se jen hemžily hmyzem, který naplňoval vzduch svým pronikavým bzukotem, ale můj přítel neslyšel nic: hmyzí hudba ležela za hranicemi jeho sluchu.”
Pištění netopýra leží o celou oktávu níže než bzukot hmyzu,tj. kmity vzduchu mají při něm poloviční frekvenci. Jsou však lidé, jejichž horní hranice vnímání tónů leží tak nízko, že i netopýři jsou pro ně němí.
Naproti tomu psi, jak bylo zjištěno v laboratoři ruského akademika Pavlova, vnímají tóny až o 38 000 kmitech za vteřinu; to už jsme ovšem v oblasti ultrazvuku.
