Odkud pluje loďka

Představte si, že někdo vesluje v loďce po jezeře (obr. a); červená šipka na našem obrázku  představuje směr a rychlost jejího pohybu. Kolmo na tento směr pluje plachetnice; její směr a rychlost označuje šipka b. Zeptáte-li se nyní, odkud plachetnice vyplula, jistě mnohý hned ukáže na břehu bod M. Ale položíme-li tuto otázku veslařům v loďce, ukáží bod zcela jiný. Proč?

Je to způsobeno tím, že veslaři nevidí plout plachetnici v pravém úhlu k dráze své loďky. Nepociťují totiž vlastní pohyb. Zdá se jim, že sami stojí na místě a že všechno kolem se pohybuje jejich vlastní rychlostí, ovšem v opačném směru. Proto se pro ně plachetnice nepohybuje pouze ve směru šipky b, ale i ve směru tečkované čáry a, proti pohybu jejich loďky (viz  obr.b). Oba pohyby plachetnice - skutečný a zdánlivý - se skládají podle pravidla rovnoběžníku rychlosti. Proto se veslařům v loďce zdá, že se plachetnice pohybuje po úhlopříčce rovnoběžníku sestrojeného z úseček b a a, a domnívají se, že plachetnice nepřiplula z bodu M, ale z nějakého bodu N, který leží daleko vpředu ve směru Pohybu jejich loďky.

Stejně je tomu i v jiných případech: pohybujeme se spolu se Zemí po její dráze, a když potkáváme světelné paprsky hvězd, usuzujeme o poloze jejich zdrojů právě tak nesprávně jako veslaři v louce o místu, odkud vyplula plachetnice. Proto vidíme hvězdy poněkud posunuté ve směru pohybu Země. Rychlost Země je ovšem proti rychlosti světla nepatrná (10 000krát menši); proto je zdánlivé posunutí hvězd jen mizivé. Astronomickými přístroji však může být zjištěno. Tento jev se nazývá aberace světla.