Tisícina vteřiny
Co se může za takovou tisícinu vteřiny přihodit? Velmi mnoho! Vlak sice urazí za tuto dobu jen asi 3 cm, ale zvuk již 33 cm, letadlo asi půl metru; zeměkoule uběhne po své dráze kolem Slunce za tento zlomek vteřiny 30 m, světlo dokonce 300 km.
Člověk ovšem nebi schopen tak rychlého pohybu jako hmyz. Nejrychlejší náš pohyb je mrkání, "okamžik" v původním smyslu slova. Je tak rychlé, že si ani nevšimneme, že se naše zorné pole na chvíli zatmělo. Ale jen málokdo ví, že i tento pohyb, který je synonymem nepředstavitelné rychlosti, probíhá dosti pomalu, měříme-li jej na ti
síciny vteřiny. Přesným měřením se zjistilo, že "okamžik" trvá průměrně 0,4 vteřiny, tj. 400 tisícin vteřiny. Dělí se na tyto fáze: víčko se zavírá (75-90 tisícin vteřiny), je zavřeno a nehýbe se (130-170 tisícin), víčko se zvedá (asi 170 tisícin). Jak vidíte, je "okamžik" v doslovném smyslu doba dosti dlouhá a oční víčko si při něm stačí ještě trochu odpočnout. Kdybychom mohli odděleně vnímat jevy trvající tisícinu vteřiny, postřehli bychom v jediném "okamžiku" dva pozvolné pohyby očního víčka oddělené chvilkou klidu.Kdyby naše nervová soustava měla takovou schopnost, změnil by se pro nás okolní svět k nepoznání. Takové podivuhodné obrazy, které by se pak objevily před naším zrakem, vylíčil anglický spisovatel H. G. Wells v povídce "Stroj času". Hrdinové povídky vypili zázračnou tekutinu, která působí na nervovou soustavu tak, že smyslové orgány jsou pak schopny vnímat odděleně jednotlivé fáze rychlých jevů.
Když H. G. Wells psal svůj "Stroj času", sotva si pomyslil, že něco takového bude jednou opravdu uskutečněno. A přece se toho sám dožil: mohl na vlastni oči vidět - i když jen na plátně - výjevy, které kdysi stvořila jeho obrazotvornost. Takzvaná časová lupa nám totiž zpomaleně předvádí jevy, které obvykle probíhají velmi rychle.
"Časová lupa" byl původně filmovací přístroj, který nenatočil za vteřinu obvyklý počet snímků, ale mnohem více. Promítáme-li takto nafilmovaný jev na plátno obvyklou rychlostí, uvidí diváci jev příslušně zpomalený. Dnes již všichni známe tyto zpomalené záběry nejen z filmů, ale zejména z televizních sportovních přenosů. Složitějšími přístroji stejného typu lze dosáhnout zpomalení ještě značně většího, skoro takového, jaké vylhal ve své povídce Wells.
Čtenáře bude snad zajímat, jaký nejmenší časový úsek dovede dnešní věda změřit. Ještě na začátku tohoto století to byla 1/10 000 vteřiny, dnes už však fyzik dovede ve své laboratoři bezpečně změřit i 1/100 000 000 000 vteřiny. Tento zlomek vteřiny je k celé jedné vteřině asi v takovém poměru jako
vteřina k 3000 let!
