Dopis z letadla

Představte si, že jste v letadle a dole pod vámi jsou známá místa. Co nevidět proletíte nad domem, kde bydlí váš přítel. Napadne vás, že byste mu mělo poslat pozdrav. Rychle napíšete několik slov na list ze zápisníku, přivážete dopis k nějakému těžkému předmětu, kterému budeme napříště říkat "závaží" nebo "břemeno", počkáte, až bude dům právě pod vámi, a pustíte závaží z ruky.

Jste pevně přesvědčeni, že závaží dopadne do zahrady u domu. A přece dopadne docela jinam, třebaže zahrada a dům jsou přímo pod vámi.Kdybyste pozorovali pád závaží z letadla, viděli byste zvláštní věc: závaží padá dolů, ale zároveň zůstává stále pod letadlem, jako by klouzalo po neviditelné niti přivázané k letadlu. A na zem dopadne daleko za místem, které jste určili jako cíl. Projevuje se tu zákon setrvačnosti: Dokud bylo závaží v letadle, pohybovalo se spolu s ním. Pak jste je vyhodili. Závaží se sice oddělilo od letadla a padalo dolů, ale svou počáteční rychlost neztratilo a současně s pádem vykonává pohyb dřívějším směrem. Oba pohyby, svislý a vodorovný, se skládají, takže závaží padá po křivce a zůstává stále pod letadlem. Závaží letí vlastně stejně jako například střela z vodorovně zamířeného děla: opisuje oblouk, který končí na zemi. Musíme ovšem připomenout, že tohle všechno by platilo na sto procent, kdyby nebylo odporu vzduchu. Ve skutečnosti totiž odpor ovzduší brzdí svislý i vodorovný pobyb závaží, které proto nezustane stále přímo pod letadlem, ale trochu se za ním opozdí.

Odklon od svislice může být značný, letí-li letadlo vysoko a velkou rychlostí. Vypustíme-li za bezvětří závaží z letadla pohybujícího se ve výšce 1000 m rychlostí 100km/hod, dopadne 400 m od místa ležícího svisle pod letadlem. Zanedbáme-li odpor vzduchu, je vypočet velmi jednoduchý.