Slunce zachraňuje polárníky

Zkusme pokus snadno proveditelný v zimním období. Položme na sníh ozářený slunečními paprsky dva stejně velké proužky látky nebo papíru, jeden světlý a jeden černý. Za hodinu nebo za dvě uvidíme, že se černý proužek zabořil do sněhu, kdežto světlý zůstal na povrchu. Najít příčinu není tak těžké. Pod černým proužkem taje sníh rychleji, protože tmavá látka pohlcuje větší část dopadajících slunečních paprsků, kdežto světlá látka většinu paprsků odráží, a proto se méně zahřívá.

Tento poučný pokus provedl poprvé proslulý bojovník za nezávislost Spojených států Benjamin Franklin, který se kromě jiného proslavil vynalézáním hromosvodu. "Vzal jsem si u krejčího několik látkových čtverečků různých barev,” psal Franklin. "Byl mezi nimi čtvereček černý, tmavomodrý, světle modrý, zelený, fialový, červený, bílý a ještě další kousky různých barev a odstínů. Jednoho jasného slunečního rána jsem všechny ústřižky položil na sníh. Za několik hodin se černý čtvereček, který se zahříval nejsilněji, zabořil do sněhu tak, že už na něj sluneční paprsky nedopadaly; tmavomodrý se zabořil skoro stejně hluboko, zato světle modrý o mnoho méně; ostatní ústřižky se zabořily tím méně, čím byly světlejší, a bílý zůstal ležet úplně na povrchu jako dříve."

"K čemu by byla teorie, kdyby z ní neplynul žádný užitek?" ptá se při té příležitosti Franklin a pokračuje: "Což nemůžeme z tohoto pokusu usoudit, že černý oděv je v teplém slunném podnebí méně vhodný než bílý, protože na slunci silněji zahřívá naše tělo, a jestliže se přitom ještě pohybujeme, což nás už samo o sobě zahřívá, je nám zbytečně teplo? Neměly by mít mužské i ženské klobouky bílou barvu, aby odrážely žár, který u některých lidi působí sluneční úpal? A dále - nemohly by načerněné zdi zahrad pohltit přes den tolik slunečního tepla, aby ho trochu udržely i v noci a chránily tak plody před mrazem ? A nemohl by důvtipný pozorovatel přijít ještě na jiné více či méně důležité souvislosti?"

Že takové další závěry skutečně lze dělat a prakticky jich využít, ukazuje příklad německé antarktické výpravy na lodi "Gauss" roku 1903. Loď zamrzla v ledu a žádným z běžných prostředků se ji nepodařilo vysvobodit. Výbušniny a pily odstranily jenom několik set kubických metrů ledu, ale loď neuvolnily. A tak polárnici vzali na pomoc sluneční paprsky: posypali led tmavým popelem a uhlím a vytvořili tak temný pás dlouhý asi 2 kilometry, který vedl od lodi k nejbližší široké trhlině v ledu. Byly jasné dlouhé dny polárního léta a sluneční paprsky obstaraly to, nač dynamit a pily nestačily. Led pod nasypaným pásem trochu odtál, rozlomil se a loď byla volná.

Zdá se, že naši předkové byli moudřejší než my. Jak si jinak vysvětlit, že si tolik řidičů kupuje auta černé barvy nebo velmi tmavých barev. Že by z obav, aby jim v zimě nebylo chladno?