Zajímavý petrolej
Kdo měl někdy co dělat s petrolejovou lampou, jistě se už nejednou rozzlobil nad jednou nepříjemnou vlastností petroleje: naplnil lampu, dosucha ji otřel, ale když ji za hodinu vzal do ruky, byla zase mokrá.
Celý vtip je v tom, že petrolej se po skle velmi dobře roztéká (smáčí) a nezašroubujeme-li hořák dost pevně, vzlíná až na vnější povrch nádržky. Chceme-li se podobných překvapení uchránit, musíme hořák utáhnout co nejtěsněji (jde-li to).
Takováto vzlínavost může být velmi nepříjemná. Podobně jako petrolej, vzlíná velmi dobře také nafta. To je nepříjemní např. na lodích, u kterých slouží nafta jako palivo. Nejsou-li na takových lodích nějaká vhodná zařízení proti tomuto účelu, je zcela nemožné dopravovat jimi jiné zboží než zase naftu, protože tato kapal
ina vzlíná neznatelnými skulinami z nádrží a proniká opravdu všude a zanechává téměř neodstranitelný zápach.Schopnost petroleje smáčet povrch a vzlínat vede někdy k nesprávné domněnce, že petrolej může pronikat kovem i sklem. Tohoto “pronikání” však můžeme využít právě při kontrole těsnosti zařízení či ke zjištění, zda nějaký kovový výrobek nemá neviditelné trhliny či póry. Takovou součást )třeba výkovek) ponoříme na chvíli do petroleje, pak pečlivě otřeme jeho povrch, natřeme např. bílým vápnem. Po uschnu
tí vápna vidíme, jak se na povrchu výkovku objevují mokré skvrny od petroleje, který vzlíná z trhlin a tím prozradí, kde jaké trhliny jsou a jak velké.