Jak rychle se pohybujeme?

Lehkoatletickou trať 1 500 metrů urazil keňský běžec Ngany na olympiádě v Sydney 2000 za 3 minuty 32 vteřin (přesně 3:32,07). Chceme-li to porovnat s rychlosti normální chůze - 1,5 m za vteřinu - stačí malý vypočet, abychom zjistili, že atlet uběhl za vteřinu 4,51 m. Ovšem takto zcela jednoduše tyto rychlosti srovnávat nemůžeme: chodec se může rychlostí 5 km/h pohybovat dlouho, třeba několik hodin, kdežto sportovec vydrží běžet tak značnou rychlostí jen krátce. Vojenská pěší jednotka se při usilovném pochodu pohybuje třikrát pomaleji než běžec; pochoduje rychlostí 2 metrů za vteřinu čili něco přes 7 kilometrů za hodinu, má však proti sportovci tu výhodu, že se takto může pohybovat mnohem déle.

Zajímavé je srovnáni normálního lidského pohybu s rychlostí takových příslovečně pomalých živočichů, jako jsou hlemýžď nebo želva. Hlemýžď si zcela zaslouží svou špatnou pověst: urazí totiž 1,5 mm za vteřinu čili 5,4 m za hodinu, tj. právě tisíckrát méně než člověk. Jiný klasicky pomalý živočich, želva, není na tom o mnoho lépe; její obvyklá rychlost je 70 m za hodinu.

Ve srovnáni s hlemýžděm a želvou je tedy člověk tvor velmi rychlý, ale zcela jiný obraz dostaneme, srovnáme-li jeho pohyb s jinými, dokonce nepříliš rychlými pohyby v okolní přírodě. Člověk sice snadno předstihne vodní proud ve většině nížinných řek a není ani o mnoho pomalejší než mírný vítr, ale s mouchou, která uletí 5 metrů za vteřinu, může už člověk úspěšně závodit leda jen např. na lyžích. Zajíce nebo loveckého psa nedohoní člověk ani na cválajícím koni. A s rychlostí orla může soupeřit jen v letadle.

Stroje, které člověk vynalezl, jej však činí nejrychlejším tvorem na světě.

TGV
(převzato z http://www.railway-technology.com/projects/frenchtgv/)

Dnes už není problém, aby na některých úsecích trati jezdily osobní rychlostí přes 100 km/h. Francouzské rychlovlaky TGV už v roce 1986 dosáhly rychlosti 383 km/h. Přestože ve většině států je především z hlediska bezpečnosti maximální dovolená rychlost osobních automobilů kolem 100 km/h, jsou tyto automobily dnes schopny dosáhnout rychlosti přes 170 km/h. Přitom oněch 100 km/h překonal Francouz Camille Jénatzy na svém elektromobilu (!) Jamais Contente už v roce 1899, hranici 500 km/h se přiblížil kapitán Malcolm Campbell ve svém legendárním voze Blue Bird v roce 1933.

Jamais Contente a Blue Bird.

Hranice snů 1 000 km/h padla roku 1970. Postaral se o to G. Gabelich na voze s raketovým pohonem The Blue Flame.

Blue Flame

Tyto rychlosti ještě daleko překonávají moderní letadla, kterým neodolá ani rychlost zvuku (330 m/sec čili asi 1 200 km/h). Sovětské nadzvukové letadlo TU-144 dosáhlo v roce 1969 rychlosti 2 148 km/h, britsko-francouzský Concorde o něco později 2 335 km/h.

Stroje vytvořené člověkem však mohou dosáhnout rychlostí ještě větších. První sovětská družice Země ( 4. října 1957) měla počáteční rychlost asi 8 km/sec (28 800 km/h). Podobnou rychlost dosáhl i Jurij Gagarin v roce 1961 v kosmické lodi Vostok 1. O 8 let později dosáhli E .A. Cernan, J. W. Young a T. P. Stafford s kosmickou lodí Apollo X při návratu z Měsíce rychlosti 39 897 km/h .

První kosmonaut světa Jurij Gagarin v  kabině Vostoku 1

Přes tyto nesporné úspěchy, které člověk ve vědě a technice dosáhl, oproti přírodě je ještě začátečníkem. Vždyť Země obíhá kolem Slunce rychlostí kolem 107 000 km/h a celá sluneční soustava kolem středu mléčné reáhy rychlostí asi 774 000 km/h.