Opožděné otevření padáku


Při táto příležitosti se zmíníme o odvážnýcb seskocích   parašutistů, kteří seskakují z výšky přes 10 km, aniž otevřou padák. Teprve když proletí značnou část této vzdálenosti, zatáhnou za kroužek a posledních několik set metrů se snesou s otevřeným padákem.

Mnoho lidi si myslí, že při takovém volném pádu se zavřeným padákem letí člověk jako v prázdném prostoru. Ale kdyby to bylo skutečně tak a lidské tělo by vzduchem padalo stejně jako ve vzduchoprázdnu, trval by takový seskok mnohem kratší dobu a parašutista by na konci pádu dosáhl obrovské rychlosti.

Ale odpor vzduchu takovému vzrůstáni rychlosti brání. Rychlost parašutisty při seskoku s opožděným otevřením padáku vzrůstá jen v prvních deseti vteřinách, v prvních několika stech metrech. S příbývající rychlostí roste odpor vzduchu do té míry, že poměrně brzy se rychlost vůbec přestane zvyšovat a zrychlený pohyb se změní v pohyb rovnoměrný.

padak.jpg (19929 bytes)

Malý vypočet nám v hrubých rysech ukáže, jak takový seskok s opožděným otevřením padáku vypadá z hlediska mechaniky. Zrychlený pád probíhá jen v prvních 12 vteřinách, nebo i o něco kratčeji, podle toho, kolik parašutista váží. Za tuto dobu urazí asi 400-450 metrů a dosáhne rychlosti okolo 50 metrů za vteřinu. Celou zbývající dráhu až do otevřeni padáku proletí parašutista rovnoměrným pohybem touto rychlosti.

Přibližně stejně padají i dešťové kapky. Rozdíl je jen v tom, že doba, kdy rychlost pádu vzrůstá, trvá u dešťové kapky jenom asi vteřinu nebo i méně. Proto konečná rychlost kapky není tak velká jako u parašutisty; podle velikosti kapky kolísá mezi 2 a 7 metry za vteřinu.

Ptoto i obavy z "nekonečně" veliké rychlosti dopadu vesmírné stanice "Mir" a tím způsobených vásledků byly zcela neopodsatněné.

zpet.gif (1418 bytes)obsah.gif (1894 bytes)dale.gif (1388 bytes)