Zákon zachování hmoty.


Jistě si vzpomínáme na zákon zachování hmoty. Ale přiznejme si, že ne vždy je nám jeho platnost zcela jasná. Kam se např. poděje cukr, když ho rozpustíme ve vodě? Zdá se, že vody ve sklenici je stále stejně. Zde se do určité míry necháváme oklamat objemem cukru, který se zdá poměrně velký. Kdybychom však zvážili vodu a cukr před pokusem, bude hmotnost obou komponent stejná jako sladké vody.

balance.jpg (5844 bytes)

Tento a jiné pokusy ukazují, že hmota těles je skutečně je jejich neměnnou vlastností. Při libovolném rozpouštění i dělení zůstává množství hmoty stejné. To samé platí při libovolných chemických přeměnách, i když se nám to může jevit jinak. Vezměme si třeba hoření uhlí nebo dřeva. Popel, který zůstane, je přeci lehčí než uhlí nebo dříví. Musíme však brát v úvahu všechny komponenty, které se této chemické reakce zúčastňují. A těch je mnohem víc. Na jedné straně k hoření ještě potřebujeme kyslík, na druhé straně nám po shoření dřeva či uhlí nevznikne jen popel, ale i další produkty hoření a vodní pára. Pokud bychom toto všechno zvážili, zjistíme, že se neztratilo nic.

To ve velkém zjišťovali koncem 19. století, kdy už technika vážení byla velmi vyspělá. Zjistili, že při libovolných chemických přeměnách se množství hmoty nezměnilo ani o stomiliardtinu své původní hodnoty.


zpet.gif obsah.gif (1894 bytes)
dale.gif