Smyčka smrti

Na různých pouťových atrakcích nebo v cirkusech bývá převáděn cyklistický výstup, kdy cyklista projíždí zdola nahoru dráhou smyčky a opisuje tak celý kruh. Cyklista sjíždí po šikmé dráze a objede celý kruh a zase sjede dolů. Toto představení bývá vydáváno za vrchol akrobatického umění. Diváci jsou ohromeni a přemýšlejí, jaký je v tom trik. P přitom na tom není nic nepřirozeného, jen se tu využívá zákonů mechaniky: kdybychom po dráze spustili jakoukoliv kouli, provedla by tento “vrchol” artistického umění také. Jediným problémem by bylo udržet ji v dráze. A to je také jediným problémem cyklisty, nebezpečnou situaci si může přivodit pouze sám: musí být soustředěn, nesmí se mu chvět ruka nebo udělat nevolno. A co že ho to drží na vrcholu smyčky vzhůru nohama? Odstředivé zrychlení. Je to zrychlení, které působí od středu směrem otáčení ven. To musí být větší, než gravitační zrychlení. Jinými slovy, cyklista si vytvoří svoji vlastní přitažlivou sílu, která jej přitahuje ke kruhové dráze podobně, jako se vytváří umělá gravitace v družicích Země. Podmínkou je, aby tato síla byla větší než přitažlivost zemská. K tomu je potřeba, aby nejvyšší bod šikmé rozjezdové dráhy převyšoval smyčku o 1/4 jejího průměru. Pak bez šlapání dosáhne jezdec rychlosti kolem 60 km/h, což mu k provedení cviku stačí.