Co děláte o víkendech? Vysedáváte u televize? Zkuste taky někdy něco jiného:
Geografické expedice
Říkáme tak výpravám s dětmi do přírody, se zaměřením na zeměpisné a přírodovědné poznávání. Jak taková expedice vypadá?
Přípravu zahajujeme obvykle již několik týdnů, nejméně však týden před vlastní akcí. Na schůzkách s dětmi přemýšlíme, kam bychom se rádi podívali, co poznali a prozkoumali. Všechny nápady evidujeme a vytváříme si tak užitečnou databanku námětů, kterou průběžně doplňujeme a z níž čerpáme inspiraci. U každého námětu si poznamenáváme, co všechno lze v dané lokalitě vidět a dělat, jak je daleko, jaký způsob dopravy je nejvhodnější, kdo z našich externích odborných spolupracovníků by nám mohl nejlépe pomoci.
Náplní těchto expedic mohou být nejen činnosti poznávací, ale i
činnosti zaměřené na ochranu životního prostředí, jako například mapování černých skládek, sledování úhynu ptactva na elektrickém vedení, biologický průzkum mokřadů a podobně (viz Soubor ochranářských námětů).
Tyto činnosti mohou být tedy v řadě případů vykonávány v souladu s potřebami ekologických institucí.
Vypracujeme společně plán, v němž stanovíme trasu výpravy, způsob přesunu, předpokládaná místa pozorování a zamýšlené činnosti. Náročnost plánu přizpůsobíme věku a vyspělosti účastníků.
Sestavíme seznam potřeb, jednak společných (přístroje pro vlastní pozorování a měření), jednak osobních potřeb účastníků expedice.
Některé z přístrojů si zhotovíme svépomocí předem a vezmeme je s sebou, i když mnohdy budeme mít k dispozici dokonalé profesionální přístroje, určené k danému účelu. Umožní nám to totiž dokázat, že je v našich silách zhotovit si základní pomůcky, které pro orientační měření a mapování mohou být v případě nouze postačující. Tak je možno si například zhotovit buzolu, teodolit, sextant. (Ortodoxní badatelé si dokonce zhotovují i ruční papír na poznámky a mapky, pravítko a kružítko pro rýsování.) Naše činnost tak získává větší nádech dobrodružnosti poznávání.
Model sextantu podle knížky UNESCO - Základy přírodních věd v pokusech
Na přípravných schůzkách si nacvičíme pozorovací a měřicí metody, které pak v přírodě použijeme.
Způsob dopravy volíme podle možností: Pro nejbližší vzdálenosti pěšky nebo s dvoukolovým vozíkem, pro delší výlety autobusem, či mikrobusem. Též někdo z rodičů se občas nabídne a sveze část výpravy svým autem.
Během expedice procvičujeme orientaci v mapě, zjišťování azimutů a výškových úhlů, zkoušíme vypočítat výšku neudaných lokalit (pomocí mapy, jednoduchého teodolitu a kalkulačky s goniometrickými funkcemi).
Rozhodli jsme se například, že prozkoumáme všechny přítoky jednoho z místních potoků. Obstarali jsme si proto nejrůznější mapy daného území ve všech dostupných měřítkách, od mapy okresu v měřítku 1:100 000 až po mapy turistické 1:5 000. Z turistických průvodců jsme si okopírovali pasáže, týkající se významných míst na naší trase. V přírodě jsme pak porovnávali průběh řečiště s údaji podle mapy a zaznamenávali skutečný stav. Současně jsme zaznamenávali i další zajímavosti. Objevili jsme tak například dosud neznámou kolonii bolševníku velkolepého.
V jiném případě jsme zkoumali naleziště trilobitů. Na nalezených vzorcích jsme určovali jednotlivé části těla, pokoušeli se určit i druhy nalezených exemplářů.
Jindy jsme pozorovali hnízdiště břehule říční (úkolem bylo zjistit počet hnízd a jejich orientaci v lokalitě, přibližný počet jedinců a sledování životních návyků).
Možnými činnostmi je též podrobné zmapování výskytu živočišstva a rostlinstva v určité vymezené lokalitě. To je například velmi poučné na místě, kde bylo ještě před nedávnem staveniště.
Zkoumáme naleziště trilobitů
Všichni účastníci si vedou svůj cestovní deník, kam si zapisují a zakreslují co viděli. Nashromážděné přírodniny si po návratu třídí podle herbářů a atlasů, uspořádávají do vitrin s popiskami, s dalšími dokumenty z průběhu expedice, s plánkem výpravy, fotografiemi účastníků.
Taková výstavka je pak nejen pěknou památkou na naši přírodovědnou činnost, ale má i velkou šanci na úspěch v soutěžích vědeckotechnických projektů mládeže.