Není židle jako židle...

O něco mladší je tato židle. Vidíme jednoduchou, strohou konstrukci. Židle je těžší než předchozí ale jinak zcela vyhovuje. Zcela však vyhovuje výrobci, kterému stačí to nejzákladnější truhlářské vybavení a odborné znalosti.

Na tomto obrázku je moderní školní židle. Slovo moderní je zde synonymem pro humpoláckost, nevzhlednost a nepraktičnost. Židle jsou tak těžké, že je stěží zvládají dospělé osoby a manilpulovat s nimi po koberci je téměř nemožné. Třída tak spíše připomíná posilovnu. Podstatné je však to, že čím těžší židle je, tím víc na ní výrobce vydělá. A to je to nejdůležitější. Školy přece nejsou žádní troškaři. Ty nekupují židle po jedné, ale minimálně po třicíti. A navíc, trvalý odbyt je zajištěn. Stejná situace jako s nábytkem a zařízením u nemocnic. A když se nadsadí cena...

Tady si připomeňme židle, které proavděpodobně všichni známe ze školních let. Asi jsme jejich provedení nevnímali a nezamýšleli jseme se nad ním. Připadalo nám samozřejmé, že se s nimi dobře manipuluje, že jsou lehké. Kde ty doby jsou...

Na závěr si všimněme tohoto kancelářského křesla. Slovo "kancelářského" je třeba zdůraznit. Na fotografii je vidět, že v kanceláři použít nejde, protože se nevejde k psacímu stolu, který v kanceláři - možná k překvapení výrobce - bývá. Navíc kolečka jezdí tak dokonale, že třeba na linu křeslo při každém zavadění, kterého si ani nevšimneme, křeslo odjede. A tak, pokaždé když si sedáme, je nutno se přesvědčit, zda tam křeslo ještě je. A nedej bože, aby byla křivá podlaha...