Když se řekne nůžky, zdá se, že jejich design se za staletí už natolik ustálil, že na nich není co měnit. A přece ...

Tvar, který se po léta používal a vyhovoval pro použití doma i v zaměstnání bylo nutno změnit.

Důvod byl zřejmě jediný: levnější výroba. A zákazník? Ten si musí zvyknout. Přišla doba plastických hmot a bylo jich třeba využít. Protože však plasty mají menší pevnost, bylo nutno udělat části nůžek, za které se drží, podstatně silnější. Aby se tato nevzhlednost odůvodnila, řeklo se, že je to ergonometrie. V praxi to znamená, že všichni leváci mají s nůžkami problémy. Další "vylepšení" spočívalo v tom, že se kovové polotovary pro nůžky místo kováním začaly vyrábět stříháním. Kovová část nůžek tak má po celé ploše stejnou tloušťku, jinými slovy jsou všude stejně (zbytečně) silné. To je na úkor použitelnosti nůžek a kráse to také nepřidá.

Naštěstí ne všechny nůžky jsou plastové. Ale na ty si zákazník musí připlatit. Pokud má štěstí, může je i používat. Pokud ne, může si je někam položit a dívat se na ně. To je případ kleštiček na vedlejší fotografii. Jejich jedinou výhodou je to, že je můžete kdekoliv nechat a nikdo je neukradne: Nejdou totiž ze stolu vůbec vzít, není za co.