Příroda Brd a perspektivy její ochrany

Dne 26.11.1998 se na Okresním úřadě v Příbrami konal již 4. seminář s názvem Příroda Brd a perspektivy její ochrany. Komplexní přírodovědecký výzkum Brd započal až roku 1990 a jeho nejintenzivnější část probíhala do roku 1995. V dalších letech se z finančních důvodů tempo průzkumu zpomalilo. Čtvrtý seminář o přírodě Brd navázal na 3. seminář, konaný v r. 1995. Každý účastník semináře obdržel zdarma sborník přednášek, doplněný řadou fotografií brdské přírody. Z řady přednášek vybíráme několik zajímavostí.

Několik poznámek k veřejnému zájmu o české krajině
Ing. arch. Ivan Plicka
/výňatek/

Obyvatel venkova byl kdysi existenčně závislý na krajině, která ho obklopovala a která ho živila a přistupoval k ní zodpovědně, vědom si toho, že je pouze její součástí a nenarušoval její charakter. Tento přístup se však již změnil. Zvláště obyvatel města dnes žije ve svém uzavřeném světě a myslí si, že přírodu nepotřebuje k ničemu a že na ní není existenčně závislý, chápe krajinu jen jako místo ke své rekreaci.

Lidé, kteří se dnes přičiňují o rozvoj jednotlivých obcí se dělí do dvou skupin. V té první a určitě početnější skupině jsou lidé, kteří se dívají na krajinu z pohledu svého stavebního pozemku, který si vyhlédli a kde se rozhodli stavět. Jejich dům jim poskytuje ochranu před okolním světem a nevnímají, co se děje za plotem jejich zahrady. Tato situace je o to horší, že tito stavebníci jsou v tomto přístupu podporováni projektanty, které si zvolili.

Druhý, méně častý přístup vychází ze znalosti charakteru obce, krajiny, ducha místa a historických kořenů lokality.

Rozvoj obcí by tedy měl být chápán jako intenzivní proces, aniž by se při tom respektovala krajina. Je to v zájmu naší krásné přírody, jejíž součástí jsou i lidé. Venkov by neměl ztrácet své tradiční hodnoty v procesu globalizace a komerčního přístupu ke světu. Krajina by měla být chápána jako kulturní statek, jakou součást národního dědictví, který jsme povinni uchovat pro příští generace.

V dnešní době více než kdy jindy je třeba vychovávat mládež ke kladnému přístupu k v současné době těžce zkoušené přírodě. Je třeba, aby se každý mladý člověk učil poznávat přírodu a její zákony už od dětských let. K tomu by mu mohla být nápomocna různá střediska pro mládež.

Několik slov o povodních
Ing. Josef Beneš
/výňatek/

V poslední době bylo v médiích publikováno mnoho článků o povodních a tato tématika se stala aktuální. Diskuse se účastňují vodohospodáři, krajináři, ale i politici.

Úvodem, je třeba říci, že situace ve vodním hospodářství České republiky je velmi špatná, řada věcí není legislativně dotažená. Soustřeďme se však na protipovodňovou tématiku a na výskyt mimořádných srážkových jevů.

Některé názory uvádějí, že za vším je člověk, který negativně ovlivňuje životní prostředí a výsledkem jsou pak tyto stále se častěji opakující extrémní jevy. Ochrana přírody chce ponechat v současném stavu úseky toků, zejména v horských oblastech, devastované nedávnými povodňovými průtoky a to bez ohledu an to, zda zde v historii byly vloženy investiční prostředky nebo ne s konstatováním, že se jedná o revitalizaci toku přírodou. To je však extrémní stanovisko už proto, že je v rozporu s dosavadnímy předpisy. Správce toku má totiž zodpovědnost vůči pobřežníkům a je povinen udržovat a obnovovat jemu svěřený majatek. Je tedy třeba nalézt kompromisní řešení, kde bude svou roli hrát i ekonomika. Je třeba všechny jevy studovat a poučit se, proč nevyhovělo původní řešení a nedopouštět se stejných chyb.

Vyskytla se tvrzení, že snaha budovat přehrady je pouze snahou stavebních firem zajistit si co největší zisk. Loňská povodeň na Moravě však prokázala, že nádrže jsou naopak klíčovým prvkem protipovodňové ochrany.

Nástroje protipovodňové ochrany tedy spočívají ve vyváženém uplatňování biologických i technických opatření v povodí. Na druhé straně jsou velké rezervy v oblasti organizační a preventivní. Jde o zajištění vypracování povodňových plánů obcí, vybavení povodňových komisí potřebným materiálem. V našem státě není dořešena legislativa pro krizové situace.

V nedávných letech jsme pouze sledovali průběh živelných katastrof v pro nás exotických zemích a neuvědomovali jsem si, že také my se můžeme stát oběťmi. Nedávné záplavy by nás však měly přivést ke změně přístupu k přírodě, měli bychom se naučit ekonomickému myšlení a jednání. 

Paleontologická naleziště v brdském kambriu
RNDr. Oldřich Fatka,CSc.
/výňatek/

První zmínky o nálezu zkamenělin v oblasti Jinců jsou více než 200 let staré. Ingác Born uvádí již v roce 1772 pět typů zkamenělin. Lze konstatovat, že Jinecko je oblast mimořádně bohaté na zakameněliny prvohorního stáří. Zlomem ve výzkumu zdejších zkamenělin byly výsledky výzkumů věhlasného francouzského badatele Joachima Barranda, který publikoval první díl svého monumentálního díla v roce 1852. Na jeho počest byla celá oblast prahorních a prvohorních hornin ve středních Čechách nazvána Barrandienem.

Barrandien je členěn do tří základních tzv.tektono-sedimentárních cyklů:
1.prekambrického,
2.kambrického,
3.ordovicko-devonského.

Výskyt hornin z kambrického cyklu Barrandienu je téměř výhradně vázán na oblast příbramsko-jinecké pánve. Brdy jsou tedy tvořeny převážně slepenci a pískovci, méně pak drobami a břidlicemi, jejichž vznik se datuje do období zhruba před 500 až 550 miliony let.

Kambrický útvar bývá obvykle členěn na tři oddělení: na kambrium spodní, střední a svrchní. Všechna jsou zastoupena i v kambriu Brd.

Horniny středního kambria vystupují na povrch především v oblasti Jinec. Vzorky těchto hornin a zkamenělin jsou od minulého století zastoupeny ve všech významných muzejních i univerzitních sbírkách celého světa. To je důvodem nutnosti zavedení mimořádného ochranného režimu na Jinecku. Mimořádně velké množství velmi vzácných zkamenělin je mezi sběrateli dobře známo. V poslední době v souvislosti uvolnením hranic narůstá počet tzv. sběratelů, kteří za komerčním účelem neváhají drancovat krajinu. Jde však také o těžbu ve velkém. Zkameněliny vypovídají o úrovni rozvoje života před více než 500 miliony lety. Analýza zkamenělin nám umožnujě rekonstruovat, jak vypadaly různé druhy živočichů v této tak vzdálené době. Na základě zkušenosti z řízení sběratelské činosti bude nutno vybrat jednu z lokalit, kde by byl sběr regulován obecní vyhlaškou. Všeobecně známá místa by měla být chráněna výhlaškou okresního úřadu jako maloplošná rezervace, kde by měl být umožněn řízený sběr na omezenou dobu. Dále pak bude nutné vytipovaná naležiště průběžně kotrolovat a případnou nedovolenou činnost přísně sankcionovat. Z toho důvodu je nutné apelovat na různé sběratele, kteří mají skutečně zájem o paleontologii, aby v zájmu zachování vzácných lokalit využili možnosti studia prahorních a prvohornich hornin a zkamenělin např.v muzejních sbírkách apod.

Vybral a uspořádal Pavel Hlavín.