Reklama na benzínový zapalovač ze začátku 20. století.
| Zapalovač |
Za předchůdce zapalovačů lze pokládat křesadla. K dalším předchůdcům, ale i součastníkům a konkurentům patří
zápalky.První mechanické zapalovače (na střelný prach) se objevují v 16. století, často to jsou předělané pistole.
Reklama na benzínový zapalovač ze začátku 20. století.
Benzínové zapalovače vznikají na začátku 20. století, asi od roku 1903. Roku 1909 vyrobil zapalovač s křesacím kolečkem známý rakouský chemik Karl Auer. Zapalovače se rozšiřují hlavně v 1. světové válce, kdy je vojáci vyrábějí z prázdných nábojnic. Od roku 1928 začíná zapalovače vyrábět firma Ronson - nejdříve benzínové, později plynové.
Benzínový zapalovač Ronson vyrobený v Rakousku kolem roku 1935
(převzato z
www.dolani.com/lighters.htm).
Dnes se takřka výhradně používají zapalovače na kapalný plyn. Na různě tvarované nádržce zásobního plynu, která slouží zároveň jako rukojeť zapalovače, je nasazen zapalovací mechanizmus. Jiskra, potřebná k zapálení plynu, se u něho obvykle vyvolává škrtnutím škrtacího kolečka o kamínek. Škrtací kolečko má 3 kotoučky: dvěma postranními o větším průměru se otáčí palcem, zatímco prostřední škrtne o kamínek a vyvolá jiskru. Palcem se zároveň zmáčkne tlačítko ventilu umístěné těsně pod kolečkem a otevřeným ventilem tak začnou unikat páry plynu. Jiskra je zapálí a nad tryskou začne hořet plamínek tak dlouho, dokud je ventil otevřen.
Klasický plynový zapalovač
(převzato z www.konark-trd.com).
Kapalný plyn, který se používá do zapalovačů, se odpařuje při teplotách obvyklých v našich klimatických podmínkách. Pokud potřeba zapalovač použít venku v mrazu, musí se olyn v zapalovači nejdříve trochu ohřát např. v dlani, aby se začal odpařovat. Naopak se nedoporučuje nechávat zapalovač na místech s vysokou teploto
u (v létě v automobilu) z důvodu možné exploze. 
