Prvním vynálezcem, který se pokusil o konstrukci výškoměru, byl francouzský fyzik Louis Paul Cailletet. Bylo to na principu klasického barometru.

Avšak teprve roku 1928 zkonstruoval německý vynálezce Paul Kollman první, na tehdejší dobu dostatečně přesný, barometrický výškoměr. Výškoměr byl ověřen na tzv. slepém letu v roce 1929, kdy se poprvé uskutečnil “let podle přístrojů

Kollmanův výškoměr se 3 ručičkami
(převzato z http://nasaui.ited.uidaho.edu/nasaspark/safety/kids/pitotstatic.html)

Tyto výškoměry byly ve své podstatě barometry, kde na stupnici místo tlaku byla vyznačena výška. Potíž byla v tom, že takovéto barometry, jak je všeobecně známo, měří tlak, a tedy i výšku, absolutně, tj. bez ohledu na skutečnou výšku nad terénem. Aby bylo možné přesně zjistit tuto výšku, musí se tato měřit dvakrát: jednou na zemi a teprve pak v požadované výšce. Teprve rozdíl obou hodnot udává skutečnou (absolutní) výšku nad terénem (ještě s korekcí na teplotu vzduchu). Rovněž je nutno vzít v úvahu okamžitý barometrický tlak. Tuto korekci Kollmanův výškoměr umožňuje do jisté míry nastavit.

Takovýto absolutní výškoměr se poprvé objevil roku 1924. Jeho vynálezcem byl Lloyd Espenschied. Byl to první radiový výškoměr. Komerčně se však začal vyrábět až roku 1937. Jeho podstata spočívá v tom, že vysílá souvislé nebo pulzní radiové signály z vysilače např. v letadle na zemský povrch a přijímá signál odražený. Doba, za kterou se signál dostane na zem a zpět je pak úměrný absolutní výšce objektu nad terénem. Pilot tak má k dispozici údaje o absolutní výšce nad terénem. V 70. letech minulého století se tento systém začal používat i na satelitech pro zhotovování přesných map.

Digitální výškoměr
(převzato z http://www.skykat.com/Catalog/enter.html?target=Altimeters.html)