(převzato z http://www.weleda.co.uk/bath.htm)
| Vitamín C |
Skutečnost, že některé potraviny podporují zdraví se vědělo dávno předtím, než byly vitamíny objeveny. S projevy avitaminózy (nedostatkem vitamínů) se lidstvo potýkalo po tisíciletí. Např. první zmínka o kurdějích (skorbutu) je z doby asi 1500 let př. n. l. Tento syndrom, charakterizovaný nedostatkem energie, zánětem dásní, vypadáváním zubů a problémy se zvýšenou krvácivostí, popsal již Aristoteles v roce 450 př. n. l. S kurdějemi se setkávali zejména námořníci na dlouhých cestách. Během doby na
šli i “lék”. Byl jím tzv. grónský salát. I když po stránce vzhledové ani chuťové se ani zdaleka neblížil salátu setému, který konzumujeme dnes, svůj účel plnil. Tyto jeho účinky však nebyly všeobecně známy. Ještě v 16. stol. umíralo na kurděje poměrně vysoké procento britských i jiných námořníků. A to přesto, že se vědělo, že také šťáva z citrónu je lékem i prevencí proti kurdějím.
(převzato z http://www.weleda.co.uk/bath.htm)
Léčebné účinky zeleniny a citrónů poznal v roce 1720 rakouský vojenský fyzik J. G. H. Kramer ale nedostal se příliš daleko. Teprve asi o 30 let později britský lodní lékař James Lind napsal knihu o kurdějích, ve které doporučuje na jejich léčbu čerstvou zeleninu a citrusy.
V roce 1860 A. Hirsch vyslovil domněnku, že příčinou vzniku kurdějí je nedostatek určitého výživného faktoru.
Ke konci 19. století kurděje začaly pozvolna ustupovat. “Zásluhu” na tom měla zvýšená konzumace čerstvé zeleniny, citrusových plodů, brambor a kyselého zelí. V roce 1907 A. Holst a F. Fröhlich začali zkoumat krmiva pro zvířata aby identifikovali výživný faktor předpovězený Hirschem. “Pomocníky” mu v tom byli zejména guinejští vepři. Faktor byl nalezen a na návrh J. C. Drummonda byl nazván vitamín “C”.
Molekula vitamínu C
(převzato z http://www.mines.edu/Academic/chemistry/chembal/)
Samotné slovo “vitamín” navrhl polský chemik Kazimir Funk z “vital amine”, když zjistil, že substance získaná z neloupané rýže léčící chorobu beri-beri (způsobenou nedostatkem vitamínu B1) patří mezi aminy (organické dusíkaté látky). I když se později ukázalo, že mnohé vitamíny aminy vůbec neobsahují, název zůstal zachován.
Vitamín C poprvé izoloval v roce 1926 maďarský vědec Albert Szent-Györgyi během jeho pobytu v cambridgské biochemické laboratoři. Nejprve získal tam necelý 1 g bělavé krystalické látky z hovězí nadledvinkové kůry (nazval ji Cx11), později další ze šťávy pomeranče a zelí. V roce 1928 tuto látku přejmenoval na hexuronovou kyselinu. První krystalky vitamínu C se začaly vyrábět v roce 1932. V následujícím roce Szent-Györgyi spolu s W. N. Haworthem přejmenovali vitamín na dnešní název kyselina askorbová. V roce 1937 obdržel Albert Szent-Györgyi za svoji práci za své objevy související s vitamínem C Nobelovu cenu.
Dnes víme, že vitamíny jsou pro život naprosto nezbytné, i když jich tělo potřebuje nepatrné množství. Je to tím, že v lidském těle nepůsobí ani jako dárci energie, ani jako stavební součásti, nýbrž jako prostředky umožňující přestavbu živin na tělesnou hmotu nebo uvolňování energie z živin.
Vitamín C (viz tabulka) má v našem organizmu dvě velké úlohy: stabilizaci imunity a psychiky. Je nepřítelem mnohých onemocnění. Na jedné straně má ochrannou funkci před nemocemi a na druhé straně aktivně útočí na viry a bakterie v těle. Nelze se jím předávkovat. Má na naše zdraví a na naše tělo tolik dobrých “vlivů”, že jej bez nadsázky můžeme nazvat “vitamín krásy”.
