Na amerických stránkách bývá často uváděn jako vynálezce spínacího špendlíku Američan Walter Hunt z  New Yorku. Co věděl Walter o lidské civilizaci není známo, na druhé straně je i z takovýchto stránek zřejmé, že někteří Američané považují za začátek lidstva založení Spojených Států.

Spony na spínání oděvů – jak je mnohým známo - používali už staří Řekové a později i Římané. Bývaly krásně zdobené a kromě své prvotní funkce byly i ozdobou, podobně jako dnešní brože.

A jako to bylo s Walterem Huntem?

Je pravdou, že Walter neměl problémy se zajímavými nápady. Vymyslel např. zařízení na spřádání lnu, požární gong a lesní pilu. Jeho vynálezy sice pracovaly, ale Walter nebyl schopen zajistit si z nich finanční prospěch. Až do jednoho dne roku 1849. Seděl doma u stolu a přemýšlel, jak by splatil příteli dluh 15 dolarů. Přítel, kterému peníze dlužil, mu dal mosazný drát a řekl mu, že když něco rozumného z něho udělá, že mu zaplatí 400 dolarů. Po 3 hodinách práce vytvořil Walter spínací špendlík. Ze 400 dolarů zaplatil dluh a vydělal prvních 385 dolarů.

My ovšem víme, že Walter spínací špendlík nevymyslel. Jeho přínos a to nové bylo to, že k jeho výrobě použil převážně drát a především to, že stočením drátu vytvořil pružinu uzavírající špendlík a že nebezpečnou špičatou část zakryl (proto se spínací špendlík v anglickém originále nazývá “bezpečnostní špendlík”).

Tento jednoduchý tvar umožnil jednoduchou výrobu a proto velké rozšíření špendlíku. Bystrým a chytrým tvůrcům lisařských nástrojů – ne kterých se špendlíky vyráběly – se poměrně brzy podařilo celou výrobu převést na stroje, bez zásahu lidské ruky. Špendlíky tak byly vyráběny zcela automaticky a dávno před tím, než spatřila světlo světa mikroelektronika a počítače, s nimiž bývá často automatizace chybně spojována.