(převzato z http://www.geo.mtu.edu/UPSeis/studying.html)

Seizmograf slouží k měření intenzity zemětřesení.

První zařízení registrující přítomnost zemětřesení vynalezl čínský astronom Čang Cheng kolem roku 132 n. l. Byla to válcová nádoba s 8 dračími hlavami po obvodě. Každý drak měl v ústech kuličku. U základny nádoby bylo 8 žab, každá přesně pod dračí hlavou. Když nastalo zemětřesení, kulička vypadla z dračích úst a žába ji zachytila.

O několik staletí později zařízení k registraci pohybů při zemětřesení využívala vodu nebo rtuť. V roce 1855 Ital Luigi Palmieri jeden takový rtuťový seizmograf navrhl. Byla to trubice ve tvaru písmene U orientovaná podle světových stran. Když nastalo zemětřesení, rtuť v trubce stoupala a klesala a spojila elektrický kontakt, který zastavil hodiny a spustil záznamový válec, na který se zaznamenával pohyb hladiny rtuti. Bylo to první zařízení, které zaznamenávalo čas, intenzitu a trvání zemětřesení. Úspěšný a citlivější seizmograf vynalezl Cecchi roku 1875.

První moderní seizmograf vynalezl anglický seizmolog a geolog John Milne roku 1880. Prosazoval také zřizování seizmických stanic. Podstatou Milneho seizmografu je těžké kyvadlo, které zůstává relativně svou setrvačností v klidu, i když se podklad, na němž je uloženo, vlivem zemětřesení otřásá.

Seizmografy s takovýmto horizontálním kyvadlem byly po 2. světové válce vylepšeny, aby mohly zaznamenávat i kmity s menší frekvencí. Bylo toho dosaženo snížením tření kyvadla.