Taková výroba byla velmi primitivní. Nejdůležitější bylo najít dobrou hlínu, která dobře lepila. Staří hrnčíři ji důkladně propracovávali, odstranili z ní nečistoty a vyváleli z ní válečky. Ty pak sloužily jako polotovar pro vlastní výrobu. Samotná výroba začínala dnem nádoby, které vytvořili tak, že váleček stočili do spirály (za současného potírání válečku v místě spojení vodou) a vytvarovali do misky. Tuto misku pak nechali proschnout a zatvrdnout aby se při další práci nezbortila. Asi za hodinu navlhčili okraj misky a na její okraj stavěli na sebe hliněné "obruče" takové velikosti a tak dlouho, až vznikla požadovaná nádoba. Když takováto zásobnice na obilí nebo džbán vyschly, postavili pravěcí hrnčíři kolem hranici, tak velkou, aby hořela alespoň 2 hodiny. Když všechno dřevo shořelo, byly hliněné výrobky hotovy. Ne všechny přečkaly "ohňovou zkoušku", některé popraskaly, jiné poškodilo padající dřevo.

Výrobu porcelánu objevili již v 6. nebo 7. stol. Číňané. Technologii jeho výroby však přísně chránili. Teprve v 15. stol. si ji osvojili Japonci, i když kvalitativně úrovně čínského porcelánu nedosáhli. V té době byl východoasijský porcelán v Evropě zbožím přímo drahocenným a kuriózním, uchovávaným dokonce v pokladnicích. Když po roce 1557 zahájili obchod s porcelánem Portugalci a zejména, když se po roce 1602 dostal tento obchod výlučně do rukou Holanďanů, stal se porcelán velice hledaným doplňkem dvorských a šlechtických interiérů. Dovážený porcelán dráždil Evropany a podněcoval je k neustálým, leč bezvýsledným pokusům o docílení téže keramické hmoty. Tyto neúspěchy vedli alespoň k optickému napodobování, kdy se výrobci snažili přizpůsobit tvarem i dekorem východoasijskému porcelánu. Tak přišla na svět tzv. fajáns. Výrobci v holandském Delftu dosáhli v tomto ohledu takových výsledků v kvalitě, že jejich výrobky mohly soutěžit s importovaným japonským porcelánem. Kromě toho začala delftská dílna Ary de Mildeho na konci 17. stol. vyrábět nádobí z tvrdé červené kameniny, která napodobovala tentýž typ zboží z Číny. Zakrátko byl napodobován také v Anglii.

Inspirován zbožím Ary de Mildeho objevil složení této keramické hmoty v Míšni Friedrich Böttger ve spolupráci s Ehrenfriedem Walterem Tschirnhausenem. Hned v roce 1708 byla na výrobu této kameniny založena v Míšni manufaktura. Oba spolupracovníci se snažili objevit i složení porcelánové hmoty, což se podařilo Böttgerovi konečně roku 1709, rok po Tschirnhausenově smrti.

Následující rok byla v Míšni založena první evropská manufaktura na porcelán, kterou vedl až do své smrti v roce 1719 Böttger. Základem výroby porcelánu je příprava porcelánové hmoty. V ní je polovina kaolínu (bílá, plavená, na omak mastná plastická zemina vzniklá složitými přeměnami živce) a polovina neplastických hmot (čtvrtina živce jako tavidla a čtvrtina křemenného písku jako ostřiva). Roku 1718 založil Holanďan Claudius Innocentius du Paquier druhou evropskou porcelánku ve Vídni a od poloviny 18. stol. už začala vznikat řada porcelánek v Německu (Berlín, Nymphenburg, Ludwigsburg) i ostatní Evropě (v Anglii Chelsea, Derby a Worcester, ve Francii Sevres a Chantilly).

Klášterec kolem roku 1830	Březová kolem roku 1850

První česká porcelánka byla založena ve Slavkově roku 1792, druhá v Klášterci 1794, další pak v Březové a Kysiblu 1803. Tyto manufaktury však jen ztěží překonávaly výrobní nezdary, provozní nedostatky a ekonomické potíže, neboť neměly záruky ze strany státních úřadů, které z obav před eventuálním ohrožením dosud monopolního postavení vídeňské porcelánky odmítaly udělit majitelům privilegia k výrobě porcelánu. Výrobky byly proto vydávány za pórovité zboží. Pod touto rouškou se skrývaly na Karlovarsku ještě po celou první čtvrtinu 19. stol. provozy téměř všech tehdy existujících porcelánek (Slavkov obdržel privilegium k výrobě 1812, Klášterec a Březová 1822, Kysibl až 1833). Teprve po obdržení privilegií dochází v Čechách k prohloubení výtvarné hodnoty porcelánu a to zejména pod vlivem vídeňské a míšeňské produkce. K významným patřilo zejména biedermeierovské nádobí z Karlovarska a zboží z období druhého rokoka z porcelánek v Klášterci nad Ohří a v Praze.

(obr. převzat ze stránky
http://www.cesky.porcelan.cz/eshop/dtcibulak.asp?ident=743&prvni=1)