| Dopisní obálka |
Je docela možné, že první obálky byly hliněné a používali je Babyloňané před 4 000 lety aby ochránili účetní knihy, smlouvy a možná i dopisy. Hlína byla ve svém plastickém stavu vytvarována kolem uloženého dokumentu, byl vytvořen lem a “obálka” vypálena.
Byl to spolehlivý systém, měl však 2 hlavní nevýhody: byl těžký při přepravě a při “otevření” se musel zcela zničit.Pozdější materiály, na které se psalo (kůře, listy, papyrus), byly mnohem lehčí, ale také méně trvanlivé. O tom, jak byly tyto dokumenty chráněny před cizími zraky a přepravovány toho není mnoho známo. Víme však, že např. Římané své svitky uschovávali v pouzdrech (navinuté na tyčce).
V 10. stol.se začal používat papír. V 15. stol. se pošta stala nezbytnou v každé fungující říši. Od 16. stol. byly oficiální dopisy a dopisy důležitých osobností uzavírány do obálek a zapečetěny. Vytvoření obálky však byla “starost” každého odesilatele.
Kdo první začal používat normalizované papíry a z nich vyráběl obálky normalizovaných rozměrů není známo, ačkoliv tento člověk – zřejmě papírník – by si určitě zasloužil pomník. Celá výroba obálek byla samozřejmě ruční.
Teprve v posledních stoletích se obálky vyrábějí strojově.
