Motocykl Gottlieba Daimlera - první na světě

Když německý technik a vynálezce Gottlieb Wilhelm Daimler roku 1885 zkoušel se svým synem Paulem dvoukolku s motorovým pohonem (o výkonu 0,37 kW), kterou sestrojil, zajisté netušil, že tím zahajuje vývoj motocyklu. Daimlerův motocykl se však ještě nenazýval motocyklem. Sám Daimler nazýval svůj stroj prostě bicyklem a nepomýšlel na jeho další zlepšování (bicykl mu sloužil jen jako testovací stroj pro jeho benzínový motor). Výsledek této zkoušky (Paul ujel více než 9 km) však dokázal, že benzínový motor je schopen pohánět vozidla. To, že po několika zkušebních jízdách Daimler věnoval pozornost čtyřkolovému vozidlu nikterak nezmenšuje jeho zásluhu, že byl prvním motocyklistou na světě.

Motocyklová dvoukolka "La Pétrolelle" z roku 1894

Roku 1893 Hildebrand a Wolfmüller z Mnichova vyrobili použitelnou motorovou dvoukolku se čtyřtaktním benzínovým motorem. Motor vložili do zvláštního rámu jeden celek. Ojnicemi dvouválcového motoru bylo přímo poháněno zadní kolo, které tak tvořilo s motorek jeden celek. Přes některé nevýhody, které tato ojedinělá konstrukce měla, těšilo se toto “motorové kolo” - “Motorrad” - poměrně velkému zájmu a dokonce se po jistou dobu licenčně vyrábělo i ve Francii pod názvem “La Pétrolette”.

Motocykleta bratří Wernerů a mladoboleslavská Slavia

V témže roce, kdy motocykleta vznikla, ji totiž spatřil v Paříži Václav Klement, výrobce kol (zn. “Slavia”) v Mladé Boleslavi. Tento okamžik rozhodl o jeho dalším osudu. Z výrobce kol se stal konstruktér motocyklů. Koupil motocykletu a velmi brzy poznal její přednosti a zejména její vady. Klement věděl, že chce-li postavit motocykl opravdu spolehlivý, musí se těmto vadám (vysoké těžiště způsobující nestabilitu, znečišťování oděvu stříkajícím olejem z motoru atd.) vyhnout. Roku 1898 zkonstruoval společně s Václavem Laurinem první motorovou dvoukolku tehdejším Rakousku-Uhersku, která měla motor umístěný dole v rámu a zapalování elektromagnetem. Jejich motorová “Slavia” byla prvním prakticky použitelným strojem tohoto druhu ve střední Evropě. “Slavia” se stala brzy velmi populární a hned od počátku dokazovala svoji spolehlivost a zdatnost. Výkony stroje byly tak přesvědčivé, že továrna byla zahrnována zakázkami. V Anglii se “Slavia” prodávala pod jménem “Hewetson”. Firma “Laurin & Klement” se zúčastňovala všech tehdejších motocyklových závodů a do roku 1904 získala celkem 115 cen, z toho 56 prvních! Motocykly tehdy dosahovaly v závodech průměrné rychlosti 80 km/hod.

Václav Vondřich po vítězství v Coupe Internationale des motocyclettes v Douranu 1905
(uprostřed  vzadu Václav Klement).

Koncem prvního desetiletí 20. století se již motocykl stal všeobecně uznávaným dopravním prostředkem. Mezi neobyčejně zdařilé konstrukce patří nesporně tzv. dámský motocykl “Douglas” z roku 1913. Na svoji dobu byl neobyčejně vtipně vyřešen. Měl dvouválcový ležatý motor (flat-twin) s tichým chodem, dobré pérování a dvourychlostní převod. Tento stroj byl sice určen pro ženy, ale těch na něm moc nejezdilo, neboť zříci se dlouhých sukní a širokého klobouku bylo v té době příliš odvážné. Jiným vtipně a jedinečně vyřešeným motocyklem (zejména co se rámu týče) byl anglický “Scott”, na kterém bylo možno také jezdit v sukních a který byl v kopcích takřka nepřekonatelný a v rychlosti se s ním mohl měřit málokterý stroj.

Douglas z roku 1913 a Scott  model 1914 (se strojní puškou).

V Americe se vývoj motocyklů poněkud opozdil za Evropou, neboť tam od počátku mnozí dávali přednost automobilu. Vývoj amerického motocyklu je nerozlučně spjat se jménem “Indian”. Tuto továrnu založil v roce 1901 ve státě Messachussets George M. Hendee, ale zpočátku se zde vyráběly tzv. vodicí tandemy. Motocykly “Indian” v normálním provedení se začaly vyrábět později. Do Evropy se ve větší míře dostaly kolem roku 1913 a po první světové válce se tak rozšířily, že na venkově se mnohdy stalo slovo “indián” synonymem pro motocykl vůbec.

Dvouválcový Indian z roku 1947.

Souběžně s vývojem “Indiana” šel vývoj továrny “Harley-Davidson”. Jejími zakladateli byli dva obyčejní dělníci, kteří se vlastní silou vypracovali na zdatné konstruktéry. Výsledkem jejich nadání a typicky kapitalistické podnikavosti byla brzy velká továrna. “Harley-Davidson” se brzy stal pojmem a pojmem zůstal dodnes, i když mnohým jízda na něm připomíná spíše kovboje na koni než jezdce na motocyklu.

Dřevěná bouda ve které byl vyroben první Harley-Davodson a vojenský Harley-Davidson používaný v armádách spojenců ve druhé světové válce.

Snaha po jednoduchém a bezpečném motocyklu přivedla ve 20. letech konstruktéry ke konstrukci skútru. V těchto letech to byl zejména “Scootamota”, po druhé světové válce se synonymem pro skútr stala legendární a konstrukčně originální italská “Lambretta”.

Scootomota z roku 1920 a Lambretta z roku 1950.

V meziválečném období postupně vznikly v bývalém Československu dvě továrny na výrobu motocyklů, které po dlouhá léta úspěšně sváděly svůj zápas o “místo na slunci”: nejprve v roce 1929 byla v pražské Zbrojovce ing. Františka Janečka zahájena výroba motocyklů značky “JAWA” a v roce 1932 Česká zbrojovka ve Strakonicích zahajuje sériovou výrobu motokol ČZ, z nichž se později vyvinuly úspěšné české motocykly. Ten úspěch byl tak veliký, že po druhé světové válce se známá továrna “Indian” věnuje montáži a prodeji motocyklu “ČZ” pod názvem “Indian CZ”. Rovněž JAWA se vyváží do Ameriky a celého světa.

Československý motocykl ČZ 125 montovaný a prodávaný továrnou Indian v roce 1948.

V padesátých letech je vývoj motocyklů ve své podstatě ukončen. Motocykl se stal velmi rozšířeným dopravním prostředkem, kterému nemohl automobil konkurovat cenou, pohotovostí ani pohybem v terénu.

Stále elegantní JAWA-ČZ 150 z roku 1954.

Během dalších desetiletí však tyto výhody přestávaly být tak výrazné a motocykl začal postupně ztrácet půdu pod “koly”. Stávající i noví výrobci (především z asijské oblasti) se tak začali orientovat na sportovní verze motocyklů. Dnes jsou tyto motocykly sice malým technickým zázrakem, ale pokud někdo chce “pouze” levný a pohotový dopravní prostředek, např. k jízdě do zaměstnání, má prostě smůlu: musí si koupit - a zejména zaplatit - stroj, jehož možnosti nikdy nevyužije . . .