Název kalendář pochází z dob, kdy římští kněží napjatě očekávali objevení nového Měsíce na obloze, aby mohli ohlásit počátek nového "kalendářního" měsíce. První den v měsíci (novoluní) se pak nazýval kalendae a odtud přešel do pojmenování časového dělení celého roku.

Rozvodnění Nilu ve starověkém Egyptě se časově shodovalo s východem zářící hvězdy Sírius. Shodou okolností však východ Síria oznamoval i příchod letního slunovratu. A tak touto souhrou okolností odpovídala délka roku egyptského kalendáře slunečnímu roku o 365 dnech. Rok dělili Egypťané na 12 měsíců po 30 dnech a zbývajících 5 dní byly svátky. Sluneční rok je však téměř o jednu čtvrtinu dne delší. Protože Egypťané nepoužívali přestupný rok - tak jako dnes - jejich kalendář se každé 4 roky opozdil o 1 den. Nový Rok tak postupně "putoval" všemi dny kalendáře, až se po 1 460 letech vrátil na své místo (ale ve skutečnosti za tu dobu uběhlo už 1 461 let). Nejsmutnější je, že Egypťané o tomto "cestování" dobře věděli ale zachovávali tento stav z náboženských důvodů (faraón Ptolemaios III. dokonce snažil o přidání 1 dne každé 4 roky - bohužel bezúspěšně).

Pro nás je důležitý římský kalendář, neboť z něho přímým vývojem vznikl dnešní náš kalendář. Ten měl podle tradice pouze 304 dnů a 10 měsíců (tyto názvy "číslovaných" měsíců se dodnes zachovaly v názvech posledních čtyřech měsíců). Později římský král Numa Pompilius přidal další 2 měsíce a prodloužil tak rok na 355 dnů. K časovému vyrovnávání se pak čas od času přidával třináctý měsíc - v mnoha případech, jak se to komu hodilo. Tento zmatek odstranil až Julius Caesar v roce 46 př. n. l. za pomoci proslulého řeckého astronoma Sósigena. Tak vznikl kalendář později na Caesarovu počest označovaný jako juliánský a který počítal s délkou roku 365 a čtvrt dne a měl 12 měsíců a přestupný rok podobně jako dnes (zajímavé je, že Řekové už tehdy znali délku slunečního roku přesněji, Sósigen ji však z neznámých důvodů nepoužil). Původní názvy měsíců zůstaly, před březen se však přidal únor a před něj leden, kam se také posunul začátek roku. Později se jména sedmého a osmého měsíce změnila na počest Julia Caesara a jeho nástupce Augusta (což se opět v mnoha jazycích udrželo pro název července a srpna dodnes).

V počátcích historie Říma se datování událostí datovalo podle konzulů, kteří v tom roce zastávali úřad. Datování se tedy uvádělo tak, že určitá událost se stala za "konzulů toho a toho". Přitom nikomu nevadilo, že konzulové nenastupovali na úřad 1. ledna ale až v létě, takže v každém kalendářním roce byli konzulové dvojí. Za časů císaře Augusta se začalo datovat od založení Říma. Po delší době dohadů byl přijat názor o založení města roku 753 př. n. l.

Po rozpadu římské říše opanovalo většinu území bývalého impéria křesťanství. To se samozřejmě nemohlo smířit s tím, že by letopočet měl i nadále připomínat založení pohanského a hříšného Říma. Pro křesťanský kalendář připadala v úvahu pouze jediná možnost začátku datování nové éry: Narození Ježíše Krista. A tak kolem roku 487 byl mnich Dionysius Exiguus (jak je vidět, "pohanská" jména na závadu nebyla) pověřen zjištěním roku Kristova narození a někdy od roku 525 se už nový letopočet používá. Údajný rok Kristova narození byl označen jako 1 A. D. (Léta Páně, po Kristu). Z dnešního hlediska se zdá, že učený mnich zas tak učený nebyl, neboť jednak zapomenul na rok "0" (že by "dědictví" římského způsobu počítání?) a jednak v té době už byl Kristus několik let na světě.

Juliánský kalendář byl na svoji dobu mistrovským dílem (což se o počítačovém "kalendáři" říci nedá). Trvalo to 700 let, než si někdo všiml, že se kalendář opožďuje a teprve po dalších 700 letech (r. 1414) vystoupil kardinál Pierre d'Ailly na kostnickém koncilu s požadavkem na opravu kalendáře. To už se kalendář opožďoval o 10 dnů. Kostnický koncil však považoval za mnohem důležitější upálit M. Jana Husa, a tak reforma musela počkat až do roku 1582.

Gregorius XIII.
(převzato z http://www.greenheart.com/billh/gregory.html)

Tehdy papež Řehoř (Gregorius) XIII. rozhodl posunout číslování o 10 dní dopředu a zároveň upravit počet přestupných roků tak, že z celých staletí budou přestupné  jen ty roky, jež jsou bezezbytku dělitelné čtyřmi sty (tehdy se to týkalo roku 1600, dnes roku 2000). Ani tento kalendář není zcela přesný, pro změnu se zase předbíhá: O jeden den za 3 323 let . . .