Gumu, správněji kaučuk, přivezl do Evropy v roce 1736 Charles de la Condamine z Peru, kde byla známá už po staletí. Vědělo se o ní, že dokáže vymazat stopy tužky a pochází odněkud z "Indií", jak se tehdy ve Velké Británii říkalo oběma americkým kontinentům. Byla známá jako "indiánská guma". Získávala  se (a získává se dosud) z latexu kaučukodárných rostlin, obvykle stromu Hevea, rostoucího původně v tropických oblastech Ameriky. Později byly vysázenygumovníkové plantáže i ve Východní Indii.

Gumovníky na plantáži v jižním Thajsku
(převzato z http://escati.com/rubber_plantations.htm)

Tento přírodní latex je bílá mlékovitá šťáva, vytékající po naříznutí kaučukodárné rostliny. Latex obsahuje asi 35 % kaučuku. Kaučuk lze z latexu získat vysrážením kyselinou octocou nebo mravenčí, praním sraženého kaučuku asušením spojeným obvykle s uzením. Hlavními plantážovými druhy jsou "kaučuk uzený" (ribbed smoked sheet) a "bílá krepa" (pale latex crepe).

Získávání latexu z gumovníku
(převzato z http://bioag.byu.edu/aghort/aghort100/rubber.htm)

V roce 1820 chemik Charles Macintosh a vynálezce Thomas Hancock společně prováděli pokusy s látkami, v nichž bylo možné gumu rozpustit. V průběhu svých pokusů objevili další možnosti jejího využití. Vložením vrstvy gumy mezi dva kusy látky přišel Macintosh s prvním nepromokavým pláštěm, Hancock zase lepil pruhy gumy na boty a stal se vlastně vynálezcem gumových podešví. Později   Hancock začal spolupracovat s firmou Rattier et Guibul v Paříži. A tak se stalo, že první pružný materiál vyrobila tato firma v roce 1830.   Nepraktičnost gumy spočívá v tom, že se v horkém prostředí lepí a v chladném ztrácí pružnost. Charles Goodyear z USA se snažil tyto její vlastnosti odstranit. Zcela náhodné přehřál směs gumy, síry a olovnaté běloby, tj. uhličitanu olovnatého používaného při výrobě barev, a shledal, že vyrobil gumu, která snadno nehoří a netaví se. Šlo o vulkanizovaný kaučuk, známý pod názvem pryž. Zkoušel svů nápad prodat Charlesi Macintoshovi, ale Thomas Hancock, s nímž Macintosh v té době ještě spolupracoval, už tento problém vyřešil. Tak se roku 1884 objevila stejná látka v Americe i v Anglii. O dva roky později přišel Alexander Parkes na to, že gumu lze vulkanizovat také ponořením do roztoku dichloridu disírového. Vlastnosti pryže se dále upravují tzv. plněním. Tato plniva pak např. zvyšují pevnost, zlepšují odolnost proti stárnutí, elektroizolační vlastnosti či naopak elektrovodivost (rozmrazování námrazy na křídlech letadel).

Ze staré nebo odpadní pryže se vyrábí  regenerát, materiál schopný nového zpracování a vulkanizace. Hlavní surovinou jsou staré pneumatiky.

Kaučuk a pryž našly během let tak velké uplatnění, že přírodní kaučuk už nestačí. Dnes se z velké části používá umělý, syntetický kaučuk, který je sice obvykle jiného složení než přírodní kaučuk, ale podobných vlastností. Tyto kaučuky jsou dvou základních druhů: buď doplňují nebo nahrazují přírodní kaučuk, nebo mají speciální vlastnosti (např. silikonového kaučuku lze použít v rozmezí teplot -60 °C až 200 °C).

(převzato z http://china-times.com/arc/rubber.jpg)