Německý vysoušeč z roku 1925. Typická konstrukce z poniklované oceli s černou, dřevěnou rukojetí.
| Vysoušeč vlasů |
Vynálezem vysoušeče vlasů vzniklo nové odvětví elektrických strojků navržených pro různé salony a pro domácnost.
Fén byl vyvinut na začátku 20. let 20. století v Německu. Vznikl kombinací elektrického ohřívače vzduchu a elektrického ventilátoru. Vzduch se ohříval (a ohřívá dosud) průchodem sítí rozžhavených odporových drátů.
První modely byly velmi veliké, vyrobené z chromované nebo niklované oceli, případně leštěného hliníku s dřevěným držadlem. Byly těžké a to byl jeden z důvodů, proč se příliš nerozšířily. Nebyly ani příliš vzhledné.
Německý vysoušeč z roku 1925. Typická konstrukce z poniklované oceli
s černou, dřevěnou rukojetí.
Výše uvedené nevýhody pomohly odstranit teprve plastické hmoty. Fén se tak stal prvním domácím elektrickým zařízením, na kterém byly použity. První hmotou byl tzv. bakelit, patřící mezi termosety (reaktoplasty). I když náklady na výrobu těchto výlisků byly vysoké (lisy, formy), nízká hmotnost a atraktivní vzhled fénu udělaly své. Zákazníci si dokonce mohli vybrat z několik barevných odstínů (tmavě zelená, tmavě červená, hnědá a černá), u jednoho z modelů bylo dokonce i zrcátko.
Velmi populární Ormond model E1022, který se vyráběl v letech 1936 -
1962.
(oba obr. převzaty z http://homepage.dtn.ntl.com/paul.linnell/electricity/hairdryers.html)
Tento trend pokračoval i po 2. světové válce, kdy se i nadále vyrábělo mnoho z předválečných modelů. Teprve v 50. letech došlo k zásadním změnám. Jednak se začaly používat motory jiné konstrukce, které byly tišší a jednak se začaly používat nové plastické hmoty jasnějších odstínů. I když – upřímně řečeno – při používání některých zahraničních fénů se ani nechce věřit, že ty dřívější byly ještě hlučnější . . .
