Když Kryštof Kolombus objevil Ameriku, nejen že netušil, že objevil nový kontinent, ale také netušil, že tím také vytvořil předpoklad k objevu "čokoládového světa". Dějiny čokolády začaly až 15. března 1519, kdy dobyvatel Hernando Cortéz přistál u mexických břehů. Když se Cortéz zmocnil kvetoucí říše Aztéků, nalezli španělští vojáci v paláci císaře Montezumy velké zásoby kakaových jader Z nich byl pro císaře a jeho dvůr připravován nápoj a placky chocolatl. Tuto drahocennou potravinu připravovali tak, že boby sušili na slunci, pak pražili, odstranili z nich slupky a drtili mezi kameny. Vzniklou hmotu mísili s vanilkou a jiným kořením a sladili medem. I když tento hustý nápoj zdaleka nebyl tak lahodný jako kakao které pijeme dnes, byl to nápoj velmi vzácný a pít ho mohli jen vyvolení. Také samotné boby - získávané z kakaovníku (ty původně rostly jen v pralesích Jižní Ameriky) - byly velmi drahé a sloužily i jako platidlo: za 10 bobů byla dobrá večeře, za 100 statný otrok.

I když byl tento nápoj, míchaný podle indiánské receptury, americkými objeviteli vychvalován a doporučován pro své povzbuzující účinky, u Evropanů se obliby nedočkal. Teprve, když v polovině 16. stol. misionářky v Mexiku vymyslely nový recept a do kakaové hmoty přidaly cukr, vznikl tak nápoj nejen výživný ale také chutný. Netrvalo dlouho a tento nápoj se rozšířil po všech šlechtických sídlech v celém Španělsku. Byl výsadou vyšších vrstev, které byly ochotny náležitě zaplatit: např. v polovině 17. stol. se za jeden kilogram bobů platilo až 3/4 kg zlata . . . Od Indiánů byly totiž dobře známy silně povzbuzující účinky tohoto nápoje. “Spotřebitele” zajímaly i jeho afrodiziakální účinky: v 18. stol. francouzské šlechtičny hojně napájely nejen sebe ale i své milence.

První továrna na čokoládu, firma van Houten, byla založena až v roce 1815 v Holandsku. Roku 1828 si také Holanďané nechali patentovat výrobu kakaového prášku z kakaových bobů, zbavených asi dvou třetin tuku. Tak se poprvé objevil na trhu výrobek známý dodnes: kakao v prášku. Brzy se našlo uplatnění i pro odlisovaný tuk z bobů, pro kakaové máslo. Míchalo se s kakaem a jemně mletým cukrem, a tak vznikla první dnešní čokoláda.

Chocolate Amatller, Barcelon Centenario de la Case, 1900,
"čokoládová" pohlednice Alfonse Muchy
(převzato ze stránky http://art.com/artgallery/)

Výroba čokolády je dnes prakticky plně mechanizována. Vše začíná na kakaových plantážích. Zajímavé je, že plody kakaovníku nerostou na větvích, nýbrž obrůstají kmen. Uvnitř plodu bývá 15 – 40 bobů . Ty se před zpracováním vylupují a suší. Sušené kakaové boby se praží, pak se zchladí , drtí a vzduchem zbavují slupek. Pak následuje mletí, jádra se mění v řídkou kaši. To proto, že kakaová jádra mají velké množství kakaového másla. V dalším procesu se lisováním odděluje toto máslo žluté barvy od zbylé hmoty, která se zpracovává na hnědý kakaový prášek. V hnětacím stroji se kakaová hmota znovu smísí s kakaovým máslem, přidá se cukr a další přísady a vznikne čokoládová hmota. Tato hmota se pak dále zušlechťuje a provzdušňuje. Tady nastává ten pravý okamžik, kdy se z čokoládového těsta může stát čokoládový bonbón. Nejdříve se hmota ohřeje na vhodnou teplotu a pak přechází na formovací linku s formičkami. Stroj do nich nalije čokoládu, pak se formičky obrátí, aby z nich vytekl vnitřek, který nestačil ztuhnout. Pak se znovu obrátí a napustí se do nich náplň. Nakonec se formičky zalijí (uzavřou) čokoládou. Bílá tabulková čokoláda se vyrábí z čistého kakaového másla, cukru a dalších přísad.

Vše se zdá jednoduché, známé. Avšak kvalita čokolády je závislá zejména na podrobném receptu. A právě tyto přesné recepty dělají čokolády různých značek a proto jsou výrobci přísně střeženy.

Naší největší čokoládovnou byla a je “Orionka”. Založil ji v roce 1896 František Maršner, který v Praze na Vinohradech vyráběl turecký med. Měl obrovský úspěch a tak netrvalo dlouho a Orion se stal nejslavnější čokoládovnou v Čechách.