Na přelomu 18. a 19. století se začalo vážně s hledáním látek, které by zmírnily bolest a tak poskytly chirurgům i zubním lékařům víc času, aby mohli odvést co nejlepší práci a pacienta ušetřili mnohdy nesnesitelných bolestí. Takovéto látky se nazývají anestetika.

Sir Humphrey Davy

V roce 1799 sir Humphrey Davy, chemik a vynálezce, navrhl ke zmírnění bolestí během operace použití rajského plynu (oxid dusný) objeveného Josephem Prestleyem (když ho předtím odzkoušel sám na sobě).

William Clark z Rochestru v USA byl v roce 1842 první, kdo nechal svou pacientku vdechnout výpary éteru, aby jí mohl bezbolestné vytrhnout zub. V témže roce uspal pacienta éterem i dr. Crawford Long z Jeffersonu ve státu Georgia v USA, aby mu odstranil cystu z krku. Tímto způsobem pak provedl i další operace, ale nakonec se své metody uspávání musel vzdát, protože ho místní lidé nařkli z čarodějnictví a hrozili mu oběšením, jestliže s tím nepřestane.

William Thomas Green Morton

Už o čtyři roky později, v roce 1846, byl éter použit při komplikované operaci v USA, v Massachusetts General Hospital v Bostonu. Zasloužil se o to zubní lékař William Thomas Green Morton. Během této operace byl odstraňěn nádor z čelisti pacienta. A tentýž rok provedl dr. Liston z University College Hospital v Londýně první bezbolestnou amputaci nohy, rovněž za použití éteru. I když toto anestetikum začali používat i jiný, přesto se začalo uplatňovat poměrně pomalu. Mimo jiné i proto, že mnozí lékaři jeho používání považovali za neetické.

První veřejné předvádění anestézie 16. října 1846 v Bostonu.

Velké množství éteru, které bylo potřeba a jeho trvalý zápach, vedly k tomu, že sir James Young Simpson, profesor v Edinburku,  začal hledat k němu alternativu. Po různých experimentech došel k názoru, že by touto látkou mohl být chloroform. Začal ho používat ke zmírnění bolestí při porodu. Považoval ho za příjemnější a stejně účinný jako éter. Když královna Viktorie si  při porodu prince Leopolda v roce 1853 zvolila toto anestetikum a   v roce 1857 opět  při narození princezny Beatrice, začala se stávat   tato praxe mezi vyšší a střední třídou běžnou.

Sir James Young Simpson
(všechny obrázky převzaty z http://www.library.ucla.edu/libraries/biomed/his/PainExhibit/panel2.htm)

V 80. letech 19. století se anestezie stala v Evropě i v Americe standartní praxí. Střední třídy pacientů, kteří byli zvyklí na lékařskou péči doma, začali z důvodu operací vyhledávat nemocnice. Ty se tak postupně začaly měnit z charitativních institucí na instituce poskytující služby svým zákazníkům. Používání anestetik se postupně stalo rutinní záležitostí, takže v mnohých případech je jejich aplikace svěřována sestrám nebo studentům lékařství.