Co můžeme udělat pro rozvoj talentů
3.díl

(pokračování z minulého čísla)

Změn v pojetí výuky se dožadují i současní studenti, kterým nevyhovuje role pasivního posluchače či diváka, vnucené skupinové pracovní tempo, nezáživná práce s učebnicí, přemíra informací na úkor možnosti prozkoumat daný problém do hloubky a v souvislostech, málo příležitostí odklonit se od předepsaného učiva (pokud k tomu byl učitel ochoten, měl obavy, že nestihne splnit vše, co bylo v učebním plánu.

Ač byli tázáni úspěšní studenti, "vítězové soutěží", neučili se tomu, čemu by se učit chtěli, ani způsobem, který by upoutal jejich zájem. "Nadání", jak cynicky definovala jedna z účastnic, "znamená mít schopnost chrlit vědomosti" (Wendy Christie, Austrálie, Dovolte jejich myslím vzlétnout: Flexibilita nabídek pro nadané žáky in: Gifted and Talented International 10, 1995)

Matematika je klíčem k oblasti přírodních věd. Mnoho studentů je však přesvědčeno, navzdory svým dobrým rozumovým schopnostem, že taje matematiky jsou pro ně neproniknutelnou houštinou. Výsledky psychologických testů (velmi častá kombinace dobrého výsledku ve zkoušce matematického uvažování, spolu se slabými znalostmi) však naznačují, že se jedná spíše o "naučenou bezmocnost" poté, co výuka pokračovala na neupevněných základech. Tento úkaz je tak častý, že je nezbytně nutné se jím zabývat. Jeho kořeny jsou už na 1.stupni základní školy. Máme-li mít dostatek schopných zájemců o přírodní vědy na vyšších stupních škol, musíme zajistit jejich kvalitní předchozí průpravu a dodat jim sebedůvěru.

Že je možno děti zaujmout a dovést k vynikajícím výsledkům i v předmětu, z kterého obvykle mají obavy a kterému se snaží vyhnout pod záminkou, že jsou  humanitně orientovány, ukazuje sdělení současného prezidenta WCGTC, prof.Wu-Tien Wu z Taiwanu (Vliv Kumonovy vyučovací metody na výkon, postoje a strach z matematiky u dětí Gifted and Talented International, 10).: Kumon, japonský učitel matematiky, říká: "Přesvědčil jsem se, že poskytneme-li dětem vhodný materiál a instrukce, mohou rozvinout své schopnosti téměř neomezeně." V uvedeném šetření byly porovnávány 11-13-ti leté děti, které byly na Taiwanu vyučovány Kumonovou metedou s "normální" skupinou, dále s žáky tříd pro nadané v Taipei (z nichž většina měla IQ nad 130) a s nejlepšími (v matematice) žáky běžných tříd. Výsledky byly porovnávány testem matematických schopností SAT-M, vytvořeným v USA pro nadprůměrné 17-18-ti leté středoškoláky. kromě toho byl zjišťován postoj k matematice a strach z ní, neverbální inteligence dětí a rodičovský postoj k výuce matematiky. Výsledky ukazují, že Kumonovi žáci ztratili strach z matematiky a získali k ní pozitivní vztah, což je velice motivovalo. Získali také mimořádně vysokou schopnost matematického porozumění a navzdory svému průměrnému IQ (105) jsou srovnatelní s nadanými studenty. Jsou lepší než jejich nadaní vrstevníci z USA a v SAT-M skórují stejně, jako o 5-6 let starší američťí středoškoláci. Program je individuální: každé dítě začíná na sobě přiměřené úrovni a pracuje vlastním tempem. Kumonova metoda je použitelná pro všechny úrovně schopností a věkové skupiny. Ve sledované skupině byly i děti s IQ pod 70 (2%) a nad 130 (1,7%).

Neintelektové faktory hrají velkou roli v rozvoji a uplatnění schopností. Patří sem i mezilidské vztahy. Model vztahů mezi akademickou úspěšností a přijetím spolužáky uvádějí D. a R. Classenovi (Underachievement of Highly Able Students and the Peer Society, in: Gifted and Talented International 10): úspěch přijetí

1) popření schopností -+
2) ponoření do schopností +-
3) ambivalence+/-+/-
4) odcizení se --
5) cílevědomost++

Autoři se dotazovali skupiny 40 intelektově nadaných studentů na vztah školní úspěšnosti a oblíbenosti. Více než polovina studentů uvedla, že raději sleví ze svých úspěchů, než aby byli považováni za "šprty" (1). Jiní se nechtěli vzdát svých schopností a uzavřeli se do sebe, čímž se propast mezi nimi a spolužáky ještě zvětšila. Ztotožňovali se se svými schopnostmi (já jsem matematik, počítačový blázen). Někteří z nich se chovali arogantně (2), další se nemohli rozhodnout, čemu dát přednost. Většinou se nehlásili, i když znali odpověď, aby nevypadali moc chytře a nebyli odmítáni (3), někteří studenti, zdá se, odmítli úspěch i oblibu. Několik z nich tak důsledně, že opustili školu, ne-li fakticky, alespoň psychologicky. Měli pocit, že se o ně nikdo nezajímá (4). Jediní, kteří úspěšně zvládli uvedený konflikt, byli "autonomní studenti". Byli si vědomi odporu spolužáků k úspěšnosti, což jim nebránilo o ni usilovat. Měli vysokou sebedůvěru, byli spokojeni se skupinou vrstevníků i školním výkonem, aktivní a cílevědomí (5).

        Studenti byli také tázáni, co jim pomáhalo či bránilo v dosažení studijní úspěšnosti,
        Odpovědi jsou vyjádřeny v % podle síly vlivu:

          Učitelům může být odměnou, že jsou studenty považováni za nejpozitivnější sílu, pomáhající jim k akademickému úspěchu. Studenti oceňovali zejména vstřícné chování učitelů, jako: naslouchání, projevování zájmu o jejich zájmy a záležitosti, umožňování aktivní činnosti a vyhýbání se nudné práci s učebnicemi, povzbuzování studentů k myšlenkové činnosti a jejímu zdokonalování, citlivý způsob oceňování studentů.

Autoři doporučují zvýšit vědomí učitelů o významu jejich zpráv pro studenty. Učitel si nemusí uvědomit, že některé jeho poznámky ke studentovi mohou vyvolat žárlivost nebo hostilitu spolužáků. Na stejné podněty reagují studenti rozličně, jek jsme viděli. Není nutno je unifikovat. Měli bychom si jenom všímat, jestli mají podmínky pro radost z poznávání.

            Jak se liší zájemci o přírodní vědy od ostatních studentů?
            (podle J. Gallaghera, převzato z Brandweina, "The Gifted Student as Future Scientist"):

Co tedy můžeme udělat pro podchycení a rozvoj talentů na gymnáziích?
Pro talenty, které jsou na gymnáziích, už bylo uděláno to základní: mají šanci a snad i zájem studovat. O rozvoj talentu je nutno pečovat od nejútlejšího věku. Má-li se rozvinout v plné šíři, spočívá podstatná část tohoto úkolu na rodině. Škola je druhá v pořadí. Bohužel to není gymnázium, ale už první stupeň základní školy, kdo dostane dítě ještě přirozeně zvídavé a činorodé a měl by tyto jeho vlastnosti podporovat a dále rozvíjet. Víceleté gymnázium má opět větší možnosti než čtyřleté. Ve věku druhého stupně základní školy mnoho dětí zájem o přírodní vědy ztrácí. Nejpozději v tomto období by se měly vytvořit studijní a pracovní návyky. Výrazné talenty inklinují obvykle ke svému oblíbenému tématu či oboru několik let předtím, než nastoupily na gymnázium.  Na nás je, abychom je v jejich nadšení podpořili,  případně poukázali na další zajímavé problémy a otevřené otázky. Jsou-li studenti nadaní, leč nevyhranění, máme šanci získat je pro předmět svého zájmu, v našem případě pro přírodní vědy. Měli bychom jim vytvořit podmínky k radosti z objevování, vlastní aktivity, překonávání překážek a odvaze být úspěšnými.