Kterak vyrobiti ruční papír

Začneme tím, že si položíme otázku proč vyrábět ruční papír ...a sami si na ní odpovíme: protože ruční papír je: A)hezký, B)je vyrobený našima vlastníma rukama - a tak z něj budeme mít radost i kdyby hezký nebyl, C)tento papír je recyklovaný z papíru starého a tudíž je ekologicky přijatelný. První dva body jsou jasné, třetí trochu přiblížím: na výrobu bílého papíru je potřeba porážet stromy a znečišťovat vodu a ovzduší, při výrobě papíru recyklovaného tohle všechno z větší části není zapotřebí; recyklovaný papír se vyrábí z papíru již použitého (proto je tmavší) a není proto nutné kácet lesy (o dalekosáhlosti takového počínání se snad není třeba rozepisovat, stejně jako o znečišťování vody a ovzduší) a navíc se dá vyrobit s menšími nároky na spotřebu vody a elektrické energie. Proto chceme-li alespoň trochu pomoci Zemi (a tím i sami sobě - jde nám o kejhák), měli bychom poněkud slevit ze svých nároků na zdroje planety a začít žít skromněji. S dobrovolnou skromností (víc o tomto termínu se můžete dočíst v časopise Baraka) lze začít právě u tak jednoduchých věcí, jakou je nakupování ekologicky šetrných výrobků, v tomto případě právě recyklovaného papíru (to, že je tento papír levnější a ekologičtější samozřejmě neznamená, že s ním můžeme začít plýtvat...).

Ale dost teorie a hurrrá k praxi. Ruční papír, který vyrobíme má do normálního průmyslově vyráběného papíru dost daleko: především jeho povrch není ani zdaleka rovný, má svou texturu. Dále není rovnoměrný - tu je silnější, onde zas slabší. Je neklížený (ale co není, může být, o tom později), to znamená, že se chová jako savý papír a nedá se na něj psát či kreslit perem, fixami nebo vodovkami, použít se dají pastelky, propiska nebo tužka. Další vlastností je ta, že (podobně jako průmyslově vyráběný recyklovaný papír) je tmavší než klasický papír, o jeho odstínu rozhoduje použitý materiál - tzn. zda zvolíme noviny, lepenku, bílý papír a podobně.

Co vlastně budeme potřebovat?
Suroviny:
1) Voda
2) Starý papír (noviny - jsou neklížené tudíž se nemusí dlouho máčet ani mixovat, popsané sešity, knihy se závadným obsahem, lepenkové krabice, zkartovaný papír apod). Rozhodně však nepoužívejte: pochopitelně papír nový, nepoužitý, fotografický papír a tzv. křídový papír (to je ten lesklý, hladký)
3) Případně škrob (škrobenku) ke klížení

Pomůcky:
1) Nádoba větších rozměrů (lavor, umyvadlo apod.)
2) Mixér
3) Staré noviny
4) Síto (viz níže), případně i formátovací rám
5) Houba, či hadr
6) Žehlička nebo leštička na fotografie - nejsou nutné

Jak začít?
Nejprve si vyrobíme síto: Budeme potřebovat dřevěné lišty, osm šroubů, nebo hřebíků, spoustu malých hřebíčků, nejlépe s velkou hlavičkou a pochopitelně síť, jaká se dává do oken proti komárům (lze použít nejen plastovou ale i kovovou.
Z dřevěných lišt sestavíme rám, jehož části k sobě pevně přišroubujeme, nebo přitlučeme oněmi osmi hřebíky či šrouby (dal bych přednost šroubům). Je dobré spojované části lišt potřít vodostálým lepidlem. Dále na tento rám napneme síto a přitlučeme tou spoustou hřebíčků (měly by být hustě u sebe). ...a síto je na světě! Gratuluji.

Jelikož se ruční papír nestříhá ani neřeže ale pouze opatrně trhá, je možné vyrobit si i formátovací rám - ten tedy slouží k tomu, aby papír neměl tak moc nerovné okraje. Rám se vyrobí tak, že se prostě vyrobí ještě jeden, stejný jako rám pro síto, jen s tím rozdílem ,že se na něj nenapne síťka, anóbrž se k jeho okrajům přišroubují (přitlučou) jakési úchytky, pomocí nichž se pak tento rám posadí na síto:

Tak a do toho:
Den před výrobou dáme do vody máčet papír (u novin není tak dlouhé máčení nutné, zatímco u lepenkového papíru je potřeba máčet poněkud déle). Namočený papír druhý den rozmixujeme na kaši (nemusíme mixovat moc). Do větší nádoby napustíme (nejlépe vlažnou) vodu, do které přidáme část kaše. Jak velkou část, to záleží na tom, jak silný papír chceme vyrobit, ale v zásadě tento roztok, jak už to bývá, nesmí být ani moc hustý, ani moc řídký. Máme-li formátovací rám, nasadíme jej na síto (pakliže jej nemáme, nenasadíme nic...) a delší hranou to celé ponoříme do roztoku papíroviny. Pak chvíli sítem pod vodou třeseme, kvedláme a šejkujeme, aby se papírovina na sítu dobře a rovnoměrně rozprostřela. Když se nám zdá již dostatečně rovnoměrně rozprostřená, vyjmeme síto i s vrstvičkou papíroviny z vody a necháme okapat v nakloněné poloze. Poté síto přeneseme nad připravené rozevřené noviny na které to celé opatrně plácneme papírem k novinám (případný formátovací rám jsme před tímto krokem sejmuli). Když už to všechno leží, vycucáme z druhé strany houbou nebo hadrem přebytečnou vodu.

Když je přebytečná voda odstraněna, přidržíme jednou rukou noviny a druhou rukou opatrně odstraníme síto. Z novin na nás kouká skoro hotový arch papíru - jen ho usušit.
Arch nyní překryjeme druhou vrstvou novin a sušíme - a to buď volně na zemi, na topení (pak se ale papír zkroutí a je třeba ho po uschnutí trochu nakropit a vyžehlit), nebo použijeme žehličku rovnou. Další možností je vložit noviny s papírem do leštičky na fotografie - to je nejrychlejší způsob.

Chceme-li papír klížený, na který se dá psát i třeba perem, přidáme buď do roztoku papírové kaše trochu škrobu, nabo již hotový a usušený papír na okamžik vložíme do roztoku škrobu (škrobenky).

Pakliže jste prošli celou procedurou, zjistili jste, že to vlastně vůbec není těžké a že to snad i stojí za to.

Ale pozor! Ne všechny fígle jsou zde popsány, na některé finesy musíte přijít sami a až na ně přijdete, budou z vás odborníci. A až budete odborníci, můžete zkusit papír barvit (třeba pomocí koření - pak papír i voní), nebo lze do papíru vlisovat okvětní lístky, trávu atd. Nebo si můžete zhotovit vodotisk (filigrán) - to se jen šikovně naohýbá slabý drátek do požadovaného tvaru a ten se pak našije na síto ze strany, na které pak bude ležet papír. Papír bude tenčí v místech, kde byl přišitý drátek - a vodoznak je na světě.

Tak hodně štěstí a radosti!

Text a ilustrace: Martin Andrle