Výborný prospěch tedy může mít ideální žák, inteligentní, tvořivý a pracovitý, zaujatý studijním programem, který mu škola nabízí. V tom případě má vynikající učitele, jejichž sebedůvěra není v základě otřesena případnými žákovými nepříjemně logickými otázkami či zpochybňováním uznávaných teorií.

Studijní program však mívá slabší místa a leckterý logicky uvažující student, ve své mladické nerozvážnosti přímočarý, vznáší námitky, případně nepracuje dost zaujatě. Nebo se naopak vypracoval v oblasti svého zájmu nad rámec učebních osnov, někdy tak vysoko, že mu pedagog nemusí stačit. Na osobnosti vyučujícího potom záleží, jak situaci zvládne. Zda bude potěšen intelektuálním rozletem svého svěřence, byť někdy poněkud opovážlivým, či zda bude situaci vnímat jako osobní ohrožení.

Jak uvádí izraelské ministerstvo školství ve své příručce nazvané "Nadané děti a na vědu orientovaná mládež " (Gifted Children and Science Oriented Youth, Jerusalem 1989) : .."Učitel by měl být modelem pro své žáky, příkladem vzdělané osobnosti a zdrojem inspirace" - ale: "žádný učitel nemůže vědět tolik, jako třída nadaných žáků, jejichž zájmy jsou rozmanité a pokročilé."

Rozložení schopností (např. rozumových) v populaci je kontinuální, od nejnižších po nejvyšší. Graficky se znázorňuje Gaussovou křivkou. Většina lidí (60%) spadá do pásma průměru, po 20% je pak pod průměrem a nad ním. Nadprůměrných (s IQ nad 110) je tedy 20% populace. Část z nich má IQ nad 120 (7% populace), IQ nad 130 vlastní 2% lidí.

Vzhledem k výskytu nadaných jedinců v populaci a k tomu, že se v dospělosti jen někteří věnují učitelskému povolání, je statisticky velmi pravděpodobné, že se učitel během své praxe více či méně často setká s žáky, kteří budou přesahovat jeho možnosti. Nadaní žáci, až na výjimky, musí do školy všichni. Útěchou pro učitele může být, že problémy s příliš zvídavými, nezdolnými a kritickými potomky mívají i rodiče.

Mezi zmíněné výjimky patří např. úspěšné maďarské šachistky Polgárovy, které jejich otec vzdělával sám, nebo původně zázračný a poté nešťastný William James Sidis, vrstevník Norberta Wienera.

Pochybnosti o kvalitách škol a snaha je zlepšit jsou patrně tak staré, jako školy samy.

Marie Curieová o tom napsala: "...Občas si myslím, že by bylo rozumnější děti utopit, než je zavírat do dnešní školy." Chtěla, aby se její dcera, později rovněž nositelka Nobelovy ceny, učila velmi málo, ale intenzivně a hluboce. Se svými kolegy ze Sorbonny tedy založili školu, kde zkoušeli nové vyučovací metody na svých dětech: Pro desítku výrostků, chlapců a děvčat, začíná období usilovného vzrušení a zábavy. Každý den chodí na jednu přednášku vynikajícího vědce. Jednou dopoledne vtrhnou do laboratoře Jeana Perrina na Sorbonně a on jim vykládá chemii. Druhý den se kumpanie vypraví do Fontenay - aux - Roses: tam přednáší Paul Langevin matematiku. Paní Perrinová a Chavannesová, sochař Magrou, profesor Mouton přednášejí literaturu, historii a živé jazyky, přírodní vědy, modelování, kreslení. Konečně v nepotřebné místnosti školy fyziky věnuje Marie Curieová čtvrteční odpoledne nejzákladnějšímu kurzu fyziky, který kdy mohly tyto stěny zaslechnout.

Její žáci, někteří budoucí vědci - navždy budou vzpomínat na neobyčejně zajímavé přednášky a přátelské prostředí. Odtažité a nudné výklady z příruček zpestřuje zábavnými pokusy. Kuličky namočené do inkoustu položí na nakloněnou rovinu: opíší parabolu a tak dokáží zákon o volném pádu. Kyvadlo zaznamenává pravidelné výkyvy na začazený papír. Teploměr, který vyrobili a označili žáci, funguje stejně dobře jako tovární teploměry - a děti jsou nesmírně pyšné...

Marie jim vštěpuje lásku k vědě a zálibu v práci. Učí je pracovat metodicky. Hotový mistr v počítání zpaměti naléhá, aby se to její žáci také naučili: "Musíte to dokázat tak, abyste se nikdy nespletli," tvrdí "celé kouzlo je v tom, že se nesmí pospíchat."
(Eva Curieová: Paní Curieová, Mladá fronta 1964)

Učit se málo, ale intenzivně a hluboce, nepospíchat, dát dětem příležitost vlastními silami objevovat zákonitosti okolního světa, vštěpovat jim lásku k vědě a zálibu v práci. Být jim dobrým modelem pro nápodobu, vytvořit jim přátelské prostředí.

Už splnění těchto podmínek by zvýšilo množství a kvalitu zájemců o přírodní vědy.

Která škola dokáže vyhovět těmto požadavkům, aniž by vybočila z rámce pokynů nadřízených orgánů a svých finančních možností ?

Snaha zlepšit školu vedla Komenského k sepsání Velké didaktiky: "My se opovažujeme sepsat Velkou didaktiku, tj. všeobecné umění, jak učit všecky všemu. A to učit spolehlivě, aby se výsledek musel dostavit. A učit lehce, to jest aby přitom ani vyučující, ani žáci neměli žádné potíže ani nechuti, nýbrž spíše aby to obojím působilo největší příjemnost. A učit důkladně, ne povrchně a naoko, nýbrž přiváděním k pravému vzdělání, ušlechtilým mravům a vroucí zbožnosti."
(J. Polišenský, Vl. Pařízek, Jan Amos Komenský a jeho odkaz dnešku, SPN 1987)

V takových školách by nemuseli mít potíže žáci, jejichž problém je v současné odborné literatuře pojednáván pod názvem "underachievement", což v praxi znamená, že jejich výkon je, někdy velmi hluboko, pod úrovní jejich schopností.

V kapitole "Školy mohou být přetvořeny v lepší" zmiňuje Komenský "šesterý rozdíl duševních schopností":

§19. Na prvním místě jsou bystří, chtiví a povolní, nade všechny vůbec nejschopnější ke studiím: těm netřeba podávat nic než pastvu moudrosti, rostou sami jako ušlechtilá rostlina. Toliko je třeba opatrnosti, aby se jim nedovolovalo příliš pospíchat, sic předčasně ochabnou a uvadnou.

§20. Jiní zase jsou vtipní, avšak váhaví, ale přece poslušní. Těm je třeba pouze ostruh.

§21. Za třetí jsou vtipní a učenliví, avšak vzpurní a zatvrzelí. Takoví jsou vůbec ve školách nenáviděni a obyčejně se považují za ztraceny: a přece z takových bývají nejznamenitější mužové, jsou - li řádně vzděláváni.

Dějepis podává příklad na Themistokleovi, slavném vojevůdci athénském. Jako mladík byl ducha prudkého (takže mu učitel říkával: Z tebe, hochu, nebude nic prostředního: neboť budeš pro stát buď velkým dobrem, nebo velikým zlem). Když se později někteří divili, kterak se jeho mravy mohly tak změnit, říkával: Z nezkrotitelných hříbat bývají nejlepší koně, jen když se při nich užije kázně. A to se zase ukázalo na Búkefalovi Alexandra Velikého. Když totiž Alexandr viděl, že jeho otec Filippos rozkázal jakožto neužitečného dát pryč velmi divokého koně, jenž nestrpěl na svém hřbetě žádného jezdce, pravil: Jakého koně to kazí ti lidé, protože s ním z neumělosti nedovedou zacházet! A když pocvičil koně podivuhodným způsobem bez ran, dokázal, že nejen tehdy, nýbrž stále potom nosil Alexandra a že na celém světě nebylo koně ušlechtilejšího a hodného takového hrdiny. A Plutarchos, líče tuto událost, dodává: Onen kůň nás učí, že mnoho zdárných hlav hyne vinou učitelů, kteří z koňů činí osly, poněvadž neumějí ovládat ty, kteří jsou hrdí a svobodomyslní. (tamtéž)

Underachievers, tedy ti, jejichž výkon je pod úrovní jejich schopností, jsou dosud nevyřešeným problémem. Nejsou homogenní skupinou, příčinou jejich neúspěchu nemusí být nedostatek motivace, jak se mnozí laici, ale i odborníci, domnívají. Mohou být dokonce velmi angažovaní a pokročilí v oblasti svých zájmů, která však není totožná s právě probíraným učivem. Protože bývají, slovy Komenského: "vzpurní a zatvrzelí" (takovými se však obvykle stávají až v průběhu školní docházky, zčásti vlivem pedagogického působení, zčásti vlivem vývojových změn kdy kolem 11 roku přestávají být sugestibilní a začínají "diskutovat"), "bývají ve školách nenáviděni".

Práce s nadanými, tvořivými, avšak nekonformními jedinci je velmi náročná a vyžaduje kvalitní, vynalézavé a odolné pedagogy, schopné porozumět jejich leckdy netradičnímu a složitému vnitřnímu světu.

Protože s takovými dětmi se setká každý učitel, měla by být tato tematika součástí jejich vzdělávání.