Desetiletého Patrika, člena radiotechnického kroužku v Q-klubu AMAVET Příbram, delší dobu přitahují elektronky. S tranzistory si už leccos postavil, ale elektronky to je prý něco jiného. Svítí, hřejí, voní a ještě hrají. A jak! Není divu, že milovníci dobré reprodukce se dnes k elektronkám vracejí.

Patrik se rozhodl postavit si historický audion. Schéma našel na webu, ve skladu vyhrabal historický otočný kondenzátor. Elektronky, které hrají i při malém anodovém napětí tam našel taky. Jsou to dvojité triody, které mají označení E88CC a zlacené nožičky. Cívku jsme navinuli na novodurovou trubku o průměru 50 mm. K původnímu zapojení jsme přidali zpětnovazební vinutí a vazbu řídíme potenciometrem. Po prvním zapnutí kdy jsme zjistili, že hlasitost přijímače je malá, přidali jsme další stupeň, nf koncový zesilovač. Tvoří ho druhá elektronka, v niž jsme pro větší výkon oba systémy zapojili paralelně.

Síťový zdroj jsme jednoduše zhotovili úpravou zdroje od starého osmibitového počítače Didaktik Gama. Původně dával stabilizovaných stejnosměrných 5 V a 12 V. Trochu jsme ho upravili a teď dává 6,5 V pro žhavení a 26 V jako anodové napětí. Tím byla vyřešena bezpečnost provozu. Klasický síťový zdroj s 300 V by totiž byl pro desetiletého kluka přece jen poněkud nevhodný.

Skříňku Patrik vyrobil z dřevotřísky, čelní panel je z novoduru. Historické knoflíky typ Philips se k audionu dobře hodí. S krátkou venkovní anténou lze na přijímači zachytit přes den 4 stanice, večer však mnohem víc.

Patrik si audion odvezl k babičce na Šumavu, kde má dost místa ke stavbě venkovní antény.