V Quido Magazínu č. 377 jsme si ukázali, jak desetiletý Rosťa zvládnul stavbu světelného vysílače a telegrafního klíče. Čas, který mezitím uplynul, jsme věnovali stavbě světelného přijímače, a taky ověřování a vylepšování vysílače na základě postupně získávaných výrobních a provozních zkušeností.

 Cenné informace při stavbě nám poskytoval Ing. Jindra Koš. Pochází od něj návrhy podstatných částí zapojení vysílače i přijímače.

 Schéma přijímače

Světelný přijímač používá stejnou součástkovou základnu jako vysílač. Zachycené světlo fototranzistor přeměňuje na elektrický proud, který je přes jednotranzistorový předzesilovač veden do tvarovače vstupního signálu. Ten je tvořen jednou polovinou  integrovaného obvodu UCY7402. Druhá polovina tvoří generátor nf signálu, který je stejný jako ve vysílači. Přijímač je zabudován v plastové krabičce od cukrovinek, součástky jsou tentokrát připájeny na univerzálním plošném spoji.

Přijímač zvenku

Přijímač zevnitř

U vysílače v zapojení žárovek jsme museli udělat změnu. Zjistili jsme totiž, že žárovky 1,1 V jsou vyráběny s tak velikými výrobními tolerancemi, že pro sériové zapojení nejsou vhodné (jedna svítila naplno, druhá napůl, třetí nesvítila vůbec). Proto jsme je nahradili třemi paralelně zapojenými žárovkami 3,5 V.

 Další drobnou úpravu jsme udělali v diodové logice v napájecí větvi.

Schéma vysílače

Vysílač zvenku

Detail laseru

První pokusy o přenos signálu jsme dělali na stole. Ukázalo se, že dosah soupravy je zcela nepatrný, kolem půl metru. Vysílané světlo tří žárovek nebylo soustředěno žádnou optikou. Nechtěli jsme dosah zvětšovat pomocí optických zařízení, to by bylo pro náš účel příliš výrobně náročné. Proto jsme přistoupili ke zdokonalení vysílače. Jednu ze žárovek jsme nahradili vysoce svítivou LEDkou s malým vyzařovacím úhlem. Dosah se sice zvětšil, ale na vysílání přes celou místnost (původní požadavek) to stále nestačilo. LEDku jsme proto nahradili laserem.

 Použitím laseru o výkonu 5 mW a vlnové délce 670 nm byl náš požadavek na zvětšení dosahu vyřešen. Ostrý světelný bod se ukazuje na destičce fototranzistoru i po desítkách metrů. Cena laseru proti LEDce je ovšem zhruba desetinásobná.

Problém však nastal v přesném zaměřování světelného bodu laseru na fototranzistor přijímače. Vysílač i přijímač musí mít pevnou polohu, s možností jemného zaměřování. Zatím jsme to vyřešili šoupátkovým uložením fototranzistoru na čelní stěně přijímače.

Šoupátko na přijímači

Ze stránky http://www.amavet.cz jsme stáhli přihlášku do QUIDEXu, vyplnili ji, dali podepsat Rosťovu tatínkovi a odeslali na adresu AMAVET, Bubenská 6, 170 00 Praha 7. I když je již po uzávěrce, snad se nad námi v AMAVETu slitují a přihlášku ještě přijmou.

 Nyní zbývá již jen pár věcí: Rosťu dopodrobna naučit, jak vysílač a přijímač fungují, aby dokázal odborné porotě na QUIDEXu, že se při stavbě opravdu něco naučil. A taky s ním připravit jeho expozici, to znamená napsat nápisy velkými písmeny, schémata nakreslit na velké čtvrtky, udělat velké fotografie vnitřního uspořádání. Tím bude Rosťa připraven zúčastnit se soutěže ve své věkové kategorii. Kdo ví, třeba se probojuje až do EXPO SCIENCE INTERNATIONAL. Letos v červenci se bude konat v Santiago de Chile.

-dpx-