Listopad - November

Devátý měsíc zemědělského roku Slované nazývali grudeň (od "gruda" - zamrzlá kolej na blátivé cestě, dnešní naše hrouda, změna souhlásky g v h - grad - hrad). Lužičané jej nazývali mločny (od molčit - mlátit obilí). Nýnější název list-opad užívají v Polsku, Ukrajině a Bělorusku. Listopad je poslední ze tří žlutých měsíců.
November (latinsky) - "devátý" původní římské číselné pojmenování měsíců, kterých bylo deset, sluneční rok se vyrovnával náhodně přidanými měsíci. K prvnímu měření času sloužil "den", který lidé rozdělili na dva díly, den a noc a později na čtyři díly: dopoledne, odpoledne, dopůlnoci, popůlnoci. Slunce jehož záření aktivuje člověka a tedy jej i chrání, se stalo ve vyšších zeměpisných šířkách "dobrým božstvem". U starých Slovanů se symbol Slunce ve třech polohách (východ, zenit, západ) vyřezával na štítový krov obydlí jako ochrana domu, tento "zvyk" se později přenesl i na výzdobu křesťanských oltářů. Desetinásobek čtyř dal podnět ke čtyřicítkové soustavě. Odrážel se v ní i lidský život, ve čtyřech létech se z dítěte stával jinoch - děvče, který mohl zastávat již drobné práce (pasení i sběr plodů), násobky čtyř znamenaly životní předěl - postřižiny, bojovník a čtyřicítka - sórok (sečtená léta) kmetství. Ve čtyřicítkové soustavě byly stavěny donedávna ruské sčoty - počítadla. Dalším měřítkem času byl oběh Měsíce kolem Země. Určování času podle Měsíce se nejvíce věnovali lidé v horké Mezopotámii, vlahá noc byla příjemnější nežli parný většinoou bezoblačný den. Zanechali nám o tom písemné zprávy Sumerové. Období ze Země viditelné osvětlení Mědíce Sluncem 28 dní rozdělili na čtyři díly (jak jinak), po čtvrtích měsíčního kotouče, každá trvala 7 dní a ustanovali týden, který jsme zdědili a máme dodnes. Může za to tehdejší církev, ta zasvětila každý den jednomu božstvu (Slunci, Měsíci, Marsu, Merkuru, Jupiteru, Vennuši a Saturnu, podle viditelnosti na obloze) a to se nedá již změnit, bylo by to kacířství. Církve se vyvíjely, ale nikdy se nevzdaly kalendáře, změnu učinil až francouzský kalendář. Sumerové pozorováním Měsíce zjistili, že celý oběh okolo země mu trvá 29,5 dne a ve slunečním roku stihne 12 oběhů, vytvořili kalendář měsíčního roku. Měsíce měly střídavě 30 a 29 dní a první pojmenovali Nisan. Po ovládnutí Mezopotámie babylonským městským státem stal se sumerský kalendář města Uru oficiálním kalendářem říše. Babylonští astronomové jej doplnili o přestupné roky, podle průměrného oběhu měsíce 29,53088 dne, tak aby první den měsíce souhlasil s ozářeným srpečkem měsíce na obloze. Měsíční kalendář převzali Židé s mnoha dalšími vědomostmi i s názvy měsíců v babylonském zajetí a okolní národy v Perské říši u Arabů jej pak zakonzervovala islámská církev. z desetinásobku 12 oběhů Měsíce se dostaneme na šedesátkovou soustavu dělitelnou lichými i sudými čísly.

Ing. Josef Podlaha