Únor - Februarius

Februarius byl posledním měsícem zemědělského lidu.

Jméno “Únor” má vztah, podle jazykozpytců, k počasí, vyjadřuje každoroční rozlámání a noření se do ledu na řekách při jejich přelévání vodou. Jméno “Februarius” přejaté do evropských církevních kalendářů je latinsky “očista”, měsíc byl zasvěcen bohu Februovi, vládci podzemní říše a očisty (odtud Funus, funerální – pohřeb, pohřební). V polovině měsíce při úplňku se konaly obřady očisty (vymetání, mytí, vykuřování) spojené s oslavou boha – příprava na nový rok.

Rozdíl mezi lunárním – měsíčním a solárním – slunečním rokem (=355 dnů a 365,25 dne) byl vyrovnán doplňkovým měsícem vkládaným ob rok mezi 23. a 24. únor. Jmenoval se Mercedonius = odměna, mzda, žold a měl střídavě 22 a 23 dnů. Čtyřletý cyklus byl o jeden den delší nežli sluneční rok, proto byl zkracován. U Slovanů se třináctý měsíc nazýval Hruben.

Při srovnání řeckého a římského kalendáře, na příkaz krále Numa Pompilia (715-672 př.n.l.), byly přidány dva měsíce. Januarius měl 29 dní a Februarius 28dní.

Únor měl psychologicky špatný úděl, neboť byl dvojnásob “nešťastný”: byl ze všech 12 měsíců nejkratší a nad to měl sudý počet dnů! Na čísla šťastná a nešťastná již nevěříme, ale přesto povědomí víry, že něco za nás vše zařídí, zůstává. Budeme věřit, že letos bude únor bílý, pole sílí a na úklid budeme lépe vidět.