Týden v Q-klubu

V Quido Magazínu č. 221 jsme viděli, jakou anténu si postavili členové kroužku radiotechniky. A taky jaký nejjednodušší přijímač - krystalku si pak na ní vyzkoušeli. Od té doby uplynuly dva týdny. Vedoucí kroužku mezitím zhotovil vzorek přímozesilujícího přijímače. Vyzkoušel v něm postupně čtyři různá zapojení. Poslední verze vychází ze zapojení krystalky, je rozšířena o nízkofrekvenční zesilovač a obvod předpětí pro diodu. A kluci, když si poslechli jak takový přijímač hraje, rozhodli se, že si jej postaví taky.

Nejdřív si doma natáhli antény, podobné té, kterou instalovali na střeše Q-klubu. Jedna z nich je na půdě rodinného domku, dlouhá 8 metrů, druhá vede ze střechy na stojan na sušení prádla. Třetí chlapec, který bydlí v paneláku, připojí svůj přijímač ke Společné domovní anténě.

	Tady se rodí prototyp přímozesilujícího přijímače. Na zkušební desce je detektor, jako zesilovač je již použit modul z televizoru. Vše napájí náš regulovatelný síťový zdroj.
Posloucháme, jak je hotový vzorek přijímače citlivý.
	Kluci začali tím nejobtížnějším - navíjením cívky. Na novodurovou trubku se vešlo 70 závitů s odbočkou.
Chassis vyrábíme pájením ze zbytků oboustranného cuprextitu.
	Každý z přijímačů se vzhledově trochu liší, podle představ svého tvůrce. Kluci se rozhodli pro miniaturizaci a cívku umístili naležato, tím mají čelní panely nižší, než u prototypu. První zleva je prototyp, druhý je přijímač Jana Kříže, další Jana Kořínka a poslední Michala Říhy.
Popis a schéma přijímače je zde.