Objevení penicilínu
zázrak či chyba

Jednoho nevlídného, deštivého odpoledne v září roku 1928 pracoval skotský bakteriolog Alexandr Fleming ve stísněné a neútulné laboratoři londýnské nemocnici ST Mary`s. Na stole měl plno mělkých skleněných misek v nichž pěstoval bakterie. Najednou si povšiml , že na jedné misce se šíří zvláštní zelená plíseň. Odložil kontaminovanou misku stranou k pozdějšímu pečlivému prozkoumání. V tu chvíli pouze tušil, že se do misky pravděpodobně dostala nějaká spora, která se usadila na misce s bakteriemi.

Druhý den ráno se dal Fleming do určování záhadní plísně. Později pojmenoval Pelicillium notatum, pro podobnost ke štětci. Název se následně zkrátil na penicilin. Fleming objevil, že tato plíseň vylučuje jakési žluté kapky, které ničí bakterie stejně spolehlivě jako plíseň sama a to dokonce i zředěná až v poměru 1:800.

Ovšem cesta penicilinu nebyla tak jednoduchá jak se z počátku zdálo. Teprve až na jaře roku 1940 (téměř 12 let po jeho objevu) byli jedinečné léčivé schopnosti penicílínu potvrzeny vědci z Oxfprdské univerzity. Věk antibiotik tak mohl začít.

Vlastnoruční kresba původní penicilínové kultury