FRANTIŠEK LEXA

125. Výročí narození: 1876 - 1960

“Myslím, že se tehdy 5. dubna 1876 v Pardubicích nad mou kolébkou sedm Hathór - sudiček dlouho a dlouho marně přelo. Jedna ze mne chtěla mít matematika, druhá filosofa-psychologa, třetí egyptologa... ta čtvrtá byla spíše pro bádání ve staroegyptském náboženství, pátá dávala přednost literatuře a šestá se ohnivě zastávala filosofie, sedmá z nich dokonce soudila, že mám být sportovcem. Nakonec se asi shodly na tom, že mám zkusit ode všeho a pak si mám vybrat... "

Když přišel na svět 5. dubna 1876 v Pardubicích v rodině advokáta Lexy syn František, nikdo v té chvíli netušil, že se Lechům zrodil da1ší vědec-velikán, zakladatel české egyptologie. Jeho cesta k milovanému oboru ale zdaleka nebyla přímá a snadná a připomínala spíš klikatou a náročnou horskou pěšinu pro zdatné jedince.

V době universitních studií u něj vykrystalizovaly základní charakterové rysy v té síle a kombinaci, která byla základem jeho úspěchu. Už za Lexova dvouletého středoškolského učitelování ve Starém Městě, v Praze a v Hradci Králové k němu žáci vzhlíželi s obdivem: "Byl přísný, žádal poctivé studium, nenadržoval a měl osobní kouzlo."

Tehdy už Lexa věděl, že matematika ani fyzika nejsou pro něj obory, kterým by se chtěl věnovat celý život. Osudovým vykročením k egyptologii byla Lexova habilitační práce, která měla být z psychologie písma. Tehdy se při studiu druhů písma dostal až k hieroglyfům. Brzy zjistil, že zásady jejich vzniku nelze dobře pochopit bez důkladného poznání jazyka - staré egyptštiny, a tak se tento jazyk začal sám učit.

Za tři roky se stal mimořádným profesorem egyptologie Karlovy university v Praze. A pedagog byl výtečný, neboť z jeho školy, a po roce 1934 se démotština přednášela pouze v Praze, vyšla řada vynikajících egyptologů českých i zahraničních. Poté, co se Lexa krátce zabýval egyptskou mravní naukou, učarovala mu koncem 20. let na dvě desetiletí egyptská etymologie.

Kolegové a studenti se mohli s panem profesorem nezřídka setkat také mimo škamna, na horách. Na horách. načerpal vždy čerstvé síly, potřebné k práci na svém vrcholném díle, velké učebnici démotštiny. Německá okupace jeho práci po prvních dvou dílech přerušila, ale nezastavila. Monumentální Grammaire démotique, zakončená VII. dílem v r. 1951, překonala všechny dosud vydané práce a "posadila Lexu na světový egyptologický trůn".

Těžko věřit tomu, že Lexa do té doby navštívil Egypt jen jednou! Jako padesátiletý v roce 1930 navštívil také Tutanchamonovu hrobku: "Dozorce mne upozornil, že jest kresliti a činiti poznámky zde zakázáno. Nezbylo mi tedy než ... napnouti všechny své duševní síly, abych si zapamatoval, co se dalo. ...po pěti minutách ...vyšel jsem z hrobky...abych si zapsal, co jsem si zapamatoval, a shledal jsem, že díky znalosti obrazů a nápisů z jiných královských hrobů nezapomněl jsem nic."

Dosažením vytčeného cíle Lexova aktivita nekončila. Da1ší léta věnoval popularizaci svého oboru. Spolupracoval na pořádání výstav o Egyptu a seznamoval širší veřejnost se životem a činností starých Egypťanů. Milovníky beletrie potěšil svým románem Amennacht.

Význam, uznání a poděkováni Lexovi za jeho práci se odráží v řadě udělených oceněni - mj. Státní cena I. stupně, Rád republiky, Rád lidové republiky bulharské II. třídy, a v jeho členství a funkcích ve významných institucích – např. člen Královské české společnosti, člen Orientálního ústavu v Praze, děkan filosofické fakulty v Praze ….

Převzato z : Akadedický bulletin 4/2001