Pane profesore, ve Vaší knize uvádíte několik definic stresu. Například: Stres je nárok na jednotlivce, který přesahuje jeho schopnost se s nárokem vypořádat, bez problémů mu čelit. Jaká je Vaše definice stresu?
Omezuji se ve své knize na biomedicínské problémy. Z toho hlediska je stres situace, ve které na lidský organismus, ale i na organismus zvířecí nebo rostlinný či bakteriální působí nějaký neobvyklý a intensivní jev, který potenciálně ruší jeho existenci, to je dobré fungováni. Stresové vlivy jsou zátěžové vlivy. Americký fyziolog Ganong řekl, že stres je situace, ve které se zvyšuje sekrece hypofyzálního stresového hormonu ACTH, adrenokortikotropinu, tj. hormonu, který podněcuje činnost kůry nadledvin a u člověka hlavního stresového hormonu, kortizolu. Když se zvyšuje sekrece hormonu ACTH, je podle Ganonga člověk stresován. V poslední době se proti tomu objevují námitky zejména z Bethesdy (americký Státní zdravotní ústav), kde pracuje jistá americko-česko-slovensko-maďarská skupina, která dokazuje, že mohou být stresy bez zvýšení ACTH, že při některých stresech se víc aktivuje kůra nadledvin, při jiných dřeň nadledvin a že Ganongova definice je příliš úzce vymezena. Obecně platí, zejména u člověka, že stresové vlivy vedou k vyplavení ACTH, k poplachové reakci, která předchází. Vrátil bych se k tomu, že stres je dlouhodobé a silné zatíženi organismu. Hrozí překročit jeho schopnost adaptace, to je přizpůsobení a přežití.

Uplatňují se i faktory soukromého života pracovníka:

Silně stresové musí jistě být i dnešní sportování.
Je dokonce návykové. Navykne-li si člověk běh na dlouhé tratě a pak si zlomí nohu, může být v těžké depresi. Byl jsem jistý čas vojenským lékařem a viděl jsem jak lidé, kteří musí přestat sportovat, silně přibudou na váze - kompensují depresi nadměrným jídlem. Jsou výjimky jako Emil Zátopek, který běhal maratón na 20 kilometrů. Senzačním způsobem dokázal zvyšovat svou toleranci stresu. Byl u mne v oddíle, pamatuji, jak ráno vyšel, na nohách bagančata a v každé ruce dvoukilovou činku. Šel běhat kolem Strahovského stadionu. On si zátěž zvýšil! Pak přišel závod, místo bagančat měl tretry, ruce volné, byl jako peříčko a všichni jen koukali, kde už je. To je typický případ, jak si někdo zvyšováním zátěže vytvoří takovou adaptabilitu svalovou, srdeční i mozkovou, že je potom hlavní závod pro něho lehký. Horolezci, Messner například, procházejí velmi tvrdým postupným tréninkem. Nakonec dosáhnou takové adaptace, že vylezou na Mont Everest bez kyslíku, což je zcela nepředstavitelné. Proč se dělaly vysokohorské tábory pro sportovce? To byli předchůdci krevního dopingu. Ve 2000 metrech je méně kyslíku, každý si tam vytvoří více hemoglobinu. Když potom tihle sportovci slezli dolů a šli závodit, měli víc hemoglobinu, který jim vytvářel kyslík, a víc vydrželi. To byl běžný způsob. Pak se zjistilo, že je možné dělat to jednodušeji: sportovec si vezme svou krev, nechá ji dva měsíce před závodem vychladit jako krevní konzervu, jeho vlastní krev se mu zatím doplní a závodník si nechá tu schovanou navíc před závodem píchnout. Má více krvinek i hemoglobinu a více vydrží. Je to zakázaný krevní doping, začal už ale také být nepohodlný. Dnes si závodníci rovnou píchají erytropoetin, hormon z ledvin, který je k tomu, aby si člověk při nedostatku kyslíku dokázal vyrobit více červených krvinek. Přešlo se tedy na tento doping EP, jenž se velmi těžko dokazuje. Tak se vše prolíná - mechanismu stresové reakce, který si příroda vyvinula pro stavy nouze a zátěže, je dnes zneužíváno pro sportovní výkon, vlastně pro zábavu lidí a pro peníze.

Abyste zjistili svůj "stresovací index", sečtěte všecka čísla a od výsledku odečtěte 20. Je-li součet vyšší než 30, ukazuje to na zranitelnost stresem. Silně zranitelní jste tehdy, když je váš součet 50-75, a extrémně zranitelní jste, když je nad 75. Něco musíte podniknout.