Soutěžní práce z regionální výstavy QUIDEX 2000

Tis červený na lokalitě Pod Dračí skálou

Souhrnná inventarizace tisu červeného na lokalitě Pod Dračí skálou, vliv srážek na délku přírůstků a vliv imisí na jeho olistění.

Vojtěch Abraham (Gymnázium a Sportovní gymnázium Jablonec nad Nisou)

        Tis červený je v našich lesích vzácným jehličnanem. Do Čech se dostal v dobách mladšího atlantiku (před 7750 – 5030 lety), krátce před příchodem člověka zemědělce. Pro kvalitu svého červenohnědého dřeva mizel z českých luhů a hájů. Dnes v nejdeštivějších horách zůstalo roztroušeno jen pár opravdu původních jedinců v roklinách pro balvany nepřístupných… Navraťme smutného solitéra ze zahrad a oplocených rezervací do jeho tichých skrýší…

        Cílem středoškolské odborné práce je přispět k dalšímu poznání, ochraně a zpětnému rozšíření tesu červeného (Taxus baccata) do Jizerských hor.

        Lokalita Pod Dračí skálou, zařazována do oreofytika, klimatické oblasti s průměrnými ročními teplotami mezi 3 – 4 C, je největším zhuštěním tohoto druhu v Jizerských horách a celém libreckém regionu. Vybavenost rezervace, Přírodní památky (oplocenka, srub a naučné tabule se od osmdesátých let zasluhuje oddíl strážního dorostu Mladí ochránci JH, který zde vybudoval první dětskou naučnou stezku v tehdejší ČSSR. V současné době o oblast pečuje Správa CHKO JH a Český svaz ochránců přírody. Jejich společnou aktivitou se letos v létě podaří dostavit druhou část oplocenky.

Tis červený: větévka s dozrálými plody

        Inventarizací (měřen: obvod, výška, šířka koruny) a dendrologickým zhodnocením vzrostlých tisů bylo zjištěno 89 jedinců, jejichž stav je: 25 % zdravých s jedním rovným kmenem a pravidelnou korunou, dalších 61 % bylo v minulosti ovlivněno většinou tuhými zimami a zbylých 14 % má jiná i větší poškození. V závěru jsou uvedeny konkrétní návrhy na jejich ochranu.

        Sledováním rozmístění semenáčků (622 jedinců) v lokalitě bylo zjištěno, že jejich nejčastější stanoviště je pod keři, jejichž výška větví je 0,7 – 1,7 m nad zemí.Semena se rozšiřují prostřednictvím trusu ptáků. Druhy navrhnul RNDr. Vít Picek: (Turdus merula, T. philomesos, T. pilaris a Carpodacus erythrinus). Tím se podařilo významně podpořit teorii, že semena tisu vyklíčí jen po rozšíření ptáky. Mapa lokality (1:200) je nezbytnou součástí obou inventarizací.

        Mimo této popisné části se práce rovněž zabývá otázkou, zda-li má vliv průměrný úhrn srážek za vegetační období na délku postranních přírůstků. Srovnám srážek s průměrem délek prýtů změřených ze čtyřech světových stran, přineslo negativní výsledek, tj. délka přírůstků nezávisí na srážkách. Užitá metodika, ale nepočítá s různou prosvětleností pater větví. Ta u velkých tisů způsobuje dosti značné rozdíly v délkách přírůstků.

Tis červený: Zralý arilus se semenem

        Počet olistěných ročníků z fojtecké lokality (7,1) je srovnáván s památnými tisy na Děčínsku (práce Jana Bezka 1998), jejich průměr je 4, 73, jsou tedy 1,5x menší a imise jsou na Děčínsku 1,4x větší než tisy na Liberecku. Tímto vtahem byl dokázán vliv imisí na olistění tisu.

        Na lokalitě Pod Dračí skálou nelze nalézt tisy – keře. Jejich stav je ve srovnání s památnými tisy na Děčínsku v počtu semenáčků i v imisním působení velice dobrý.

        Kompletní práci i s podrobnou mapou budou mít v blízké době k dispozici Správa CHKO JH, ČSOP ZO 36/02, která podala žádost o grant na Ministerstvo životního prostředí ČR a Občanské sdružení Suchopýr – lesní školky, které se zabývá zpětnou výsadbou původních jizerskohorských druhů.

        Doufám, že práci jsem napsal tak, aby alespoň pomohla všem lidem, kterým není lhostejný stav našeho životního prostředí.

Další informace rád poskytnu na adrese:

Nová Pasířská 7
466 01 Jablonec nad Nisou