Příběh moravského chlapce, poúnorového emigranta, který se uchytil v Austrálii díky svému zájmu o leteckou techniku, je kusem historie českých zemí. Je to též praktická ukázka výsledku vědeckého bádání z oblasti genealogie.
Uvádíme k 55. výročí ukončení 2. světové války.

OTTO PRAUSE, AUSTRALIA

"UČTE SE ANGLICKY",

a následovalo kdy, kde a kolik to bude stát. Maminka a tatínek neříkali nic, když jsem se o tom zmínil. Domnívam se, že tušili, co bude následovat. Můj šéf v zahradě, jemuž jsem se svěřil, nic nenamítal a Ludvík se jen na me podíval a řekl:

"Plánuješ cestu do Ameriky nebo co?"

Nechal jsem se zapsat a dostavil se do gymnasia kde byla výuka. Bylo nás asi tucet. Všichni byli úředníci, studenti a jiní příslušníci "inteligence". Já jsem byl jediný, který zde reprezentoval "dělnickou třídu".

"Zahradník?" řekl kdosi.
"Na co potřebuje zahradník umět anglicky?"

Do třídy vešla paní Černá. Byla to profesorka jazyků, jak jsem se později dozvědel, ale v té chvíli to byla pro mne hezká starší dáma. Měla šedivé vlasy, byla vzpřímená a aristokratického vzhledu. Zvedla něco ze svého stolu aby to všichni viděli a řekla: "chalk" Pak napsala na tabuli

"C H A L K" (křída)

Bylo to moje první anglické slovíčko. Kdyz o tři měsíce později kurs skončil, zůstalo nás jenom pět. Zavolala si mne ke svému stolku a řekla, že by se mnou ráda pokračovala ve výuce, privátně u ní doma. Zadarmo! Nevěděl jsem co říci. V té době jsem si to neuvědomil, ale ona v tom okamžiku změnila směr mého života. Bydlela ve velkém dvoupatrovém domě na kopci, dvě řady domů od nás. Všiml jsem si ho již dříve. Na domě byl vybledlý starý nápis

KALENDÁŘE - POHLEDNICE - PAPÍR.

Chodil jsem tam jednou týdně po dobu asi dvou let. Zazvonil jsem a přišel mi otevřít její manžel. Vysoký, také již šedivý muž, který nikdy nic neřekl jen stručně zabručel. Nekdy otevřela její dcera. Byla to štíhlá, téměř vyhublá 13-14ti letá dívka. Také nic neříkala, jen se na mě dívala svýma černýma očima. Ty mě tak zmátly, že jsem byl pokaždé jako němý. Paní Černá by ode mne nepřijala žádné peníze, tak jsme se dohodli že jí udělám něco na zahrádce. Na kraji zahrady měla kousek neobdělané půdy a tu jsem jí proměnil v pestrý záhon. Rostly jí pak pod oknem nejen kytičky, ale take květáky, mrkev a hrášek. Měla tam také spoustu zelí. Strýc Franta to korunoval jménem. To se chytlo tak, že od té doby navždy, každý tomu říkal: "ANGLICKÉ ZELÍ".

V tomto domě, známému mezi Příbramáky jako Albárna kdysi bydlela paní Černá. Dnes tu sídlí TEKO (s dalšími firmami).

Tam kde je dnes asfaltka se v roce 1947 dařilo anglickému zelí.